Na cestě

Nadstandardně vyzrálý a pevně uchopený debut, talentovaný Panah Panahi svého otce zřejmě nezapře. V základu jde o drama o loučení rodiny s dospělým synem, jenž opouští rodnou zem, navzdory vážnosti situace však snímek spadá spíš do žánru velmi divácké a zábavné komediální road-movie, v níž jsou humor a hořkost dokonale vybalancovány. Film už od první scény přetéká režijními nápady, výborně vypointovanými legračními (a sem tam i smutnými) situacemi a vtipnou verbální interakcí jednotlivých členů rodiny – krom zádumčivého introvertního staršího syna se v pronajatém autě veze ještě naopak extrovertní a mimořádně energický mladší syn (jeden z nejlepších dětských hereckých výkonů ve filmu, co jsem kdy viděl), hláškující tatík se zlomenou nohou, starostlivá maminka, která slíbila nebrečet, a nemocný pes. Natlačené interiéry vozu se střídají s pečlivě komponovanými a zdálky snímanými záběry rozlehlých exteriérů. Kamera je obecně nádherná. Vady na kráse – vtip občas mine (ustavičné zesměšňování staršího syna moc srandovně nevyznívá, přestože asi mělo), nepříliš jasný kontext důvodu synovy cesty trochu ředí emoce a konec je zbytečně vykalkulovaně sentimentální. Jinak ale obrovské překvapení a extrémní zvědavost, co tenhle tvůrce bude točit dál. (27.08.2021)

Taková íránská Little Miss Sunshine. Již dlouhou dobu dysfunkční rodina se blíží okamžiku velkého loučení, přičemž ale není schopná již prakticky vůbec mezi sebou komunikovat. Prvotřídní a přitom úsporná kamera, výborně napsané a zahrané postavy (zejména mudrlanstský a sobecký otec, co permanentně simuluje, aby se vyhnul jakékoli odpovědnosti) a snad první íránský film, ve kterém jsem si všiml, že je v něm humor. Kdyby to nemělo ty tendence příliš mačkat tu poetickou klávesu (přeneseně i reálně), vyženu to hodnocení vejš. Vzhledem k tomu, že perské filmy jsem doposud využíval jako pejorativní příměr k akademické nudě, tak je to vlastně velké nadšení. (08.06.2022)

U iránskych filmoch si človek už prakticky zvykol na nesmierne pomalé tempo a potrebu čítať medzi riadkami, takže iné to nebolo ani v tomto prípade. Mne osobne to trochu prekáža, ale ak má film dobré posolstvo a pointu, tak som s tým Ok. Tento príbeh ma však svojim príbehom a podaním nijako extra neuchvátil a myslím si, že ohľadom tejto témy existujú aj oveľa lepšie, epickejšie a živelnejšie filmy. Toto bola pre mňa až prílišná lyrika. Ale vidím, že ostatným sa páči. Sto ľudí, sto chutí. Za mňa 2* (29.10.2022)

Ďalší z tých filmov, pri ktorom pseudointelektuáli s okuliarmi s nulovými dioptriami, ale za to superhrubými rámami, budú filozofovať, aké veľdielo to videli. Ten úžasný iránsky piesok, pár krivých stromov a ukričané decko. Nepotápam film, chápem, že ide o nejaký iránsky realizmus, v ktorom si na základe komediálnych i vážnych scén máme uvedomiť ich životnú realitu, ale mám rád inú zábavu, kde aspoň vidím posun v deji, vývoj postáv, nejakú zápletku. Tu som si len želal, aby chlapec konečne zavrel hubu. A možno by sme sa od filmu dočkali viac, keby nebol lemovaný iránskymi hudobnými hitmi. (15.10.2022)

Pro mě nádherný film, ve kterém je jednoduše všechno. Vynikající režie od prvního momentu, skvěle napsané dialogy i scénář, kombinující komedii i silné drámo. V některých chvílích jsem byl také doslova uchvácen určitými záběry a scénami v nich...drsná a zároveň nádherná íránská krajina, kombinace, za kterou se sluší poděkovat, jak ví a činí nejmladší člen výpravy...životní cesta, z níž sice je návratu, ale do zcela jiného světa...[Filmový klub Citadela] (29.03.2022)