Nepolapitelní mstitelé

Obludnosť režimu vytvoril prapodivný kvázi - western, kde detskí červení hrdinovia bojujú za ušľachtilé ciele proti bielym kapitalistom. Glorifikácia týchto hrdinov nepozná mieru, po filmárskej stránke je to totálny paškvil, nepodarok. Túžim ten film vidieť ešte raz a z čistej recesie si zaspomínať na zneužité deti v prospech socialistickej propagandy. (09.10.2007)

Dobrodružství několika „rudých“ výrostků, kteří likvidují buržoazní lumpy, si bere to nejtypičtější z westernového žánru, všechna klišé, ke kterým se tak vehementně hlásí, okázale hyperbolizuje a gesta i věty drsných a větrem ošlehaných chlapíků z amerických prérií vkládá do postav sotva náctiletých dětí. Ty s ryzím klidem odstřelují "hnusné buržousty", honí se s padouchy na koních, provádějí alotria v saloonech a infiltrují se do nepřátelských band. Zatímco verze z roku 1923 byla ještě tradičně natočená a příběh dostatečně nevybroušený (ačkoliv už tehdy film čerpal z westernového žánru, nebyly jeho neduhy, atributy a klišé ještě tak evidentní), remake z roku 1967 by se dal bez problémů zařadit mezi "guilty pleasure" filmy. Nepolapitelní mstitelé jsou ukázkovým příkladem zvrácení všeho, co představuje klasický western, přičemž nejikoničtější je poslední záběr, v němž čtveřice hrdinů s mlíkem na bradě a rudou hvězdou na čapce vjíždí na koních do vycházejícího slunce (které je ještě MNOHEM větší než v amerických westernech). ____ PS: Je to samozřejmě STRAŠLIVĚ dementní film. :) (12.06.2006)

Rodinným filmom by som ho veru nenazval. Hlavnými hrdinami sú teenegeri, ktorí zabíjajú v mene odplaty. Záporákmi sú tu kozáci...aspoň takto ich potrebovala vykresliť sovietska/bolševická propaganda. Spracovanie je trochu neohrabané, ale zato akčné scény sa na svoju dobu celkom vydarili. Hodnotenie: 50% (02.01.2014)

V rámci žánru naprostá špička. Někdo tu psal, že „vlna smíchu byla způsobena nikoliv záměrně“. Pokud film vyvolal úsměv, pak naopak splnil záměr tvůrců, neboť režisér zcela účelově angažoval i pár komiků a nakonec jim dal výrazně větší prostor - i s vlastními improvizacemi – než bylo psáno ve scénáři. A oddychové vyznění filmu měly podpořit i ty (zas někým jiným kritizované) „trampolínové, nereálné skoky“. Navíc upřímně - že přeskočí 15 letý kluk zábradlí mně přijde uvěřitelnější než padesátimetrové lety v režii Ang Leeho, či kopy s otočkou v podání Ruby Rose, či Angeliny Jolie. (14.11.2020)

Pamatuju si jen na temné siluety hrdinů, jejichž koně se vzpínali s tím rudým zapadajícím sluncem v pozadí, a na pocit čiré blaženosti. Určitě to byla děsivá blbost, ale v roce 71, kdy mi byl šest, to byl spolu s Šedým pírkem můj absolutní kulťák. A ještě Příběh pravdové lásky, nebo jak se to jmenovalo. (16.01.2010)