Kdo to tam zpívá

Skvělá road movie na srbský způsob aneb co vše se může stát na cestě rozhrkaným autobusem z jedné srbské vesnice do hlavního města Bělehradu. Výborné postupné vykreslení rozmanitých charakterů cestujících doplněných podmanivou heligonkovou odrhovačkou, která rámuje celý snímek. Takže stačí sehnat 200 dinárů na jízdenku a můžete se vydat taky na cestu... (29.05.2012)

SPOILEROIDNÍ HLÁŠKY Z FILMU, KTERÉ SE MI PODAŘILO ZACHYTIT: Vy nejste normální! - Předpis je předpis. // Zkontroloval bych zda mají oddací list. // Vše podle předpisů, ale v autobuse toho nechte. // Ale já jsem nepil. - To by tak scházelo, aby mi tu zpívali i střízliví. // Kdyby vládl pořádek, tihle by nejezdili. // Celé dopoledne a neujeli ani dvacet kilometrů. // Kdo má naspěch může jít pěšky. // Snad nepojedeme s prasaty. - To je mám dát na střechu? - Třeba. // Já už taky věřím! // Švábové patří ke zdi a hned kulku do hlavy! Všem! // Proč plašíš koně? Aby si pospíšil. // Že jím není hanba. - Před kým? - Před náma. - Ale my jsme přišli a díváme se. - (Ale) stejně. // Tati, to bych taky chtěl dělat. - To já taky synku. // Kašel! - Chcípni už! // Že vám není hanba! // Lidi ten most spadne. Věřte tomu. // Není to tak zlé, jak to vypadá. // Měl kapsy plné kamení. // Bože, dojedeme vůbec živí? // Takoví jako já se jen tak neutopí. // Upír jeden všecko zkazí. (12.12.2006)

Vcelku výjimečná road movie, která nelétá s hlavou v oblacích osobních svobod a nadějí, nezabředá do nihilistických filozofií  ani patetického poetismu, ale je písní docela obyčejnýho, místy i trošku posranýho, života, jemuž cesta rozhrkaným autobusem nemůže dodat žádnou další sloku, spíš naopak.  Konečně Balkán, který mi sedl,  veselá balada o malých lidech s malými osudy, laskavá, ale i krutá  a hořká. A je mi jedno, že to bude znít jako klišé, ale chce se mi říct i pravdivá. Samo, že za pět. (17.02.2023)

Malá, milá, úsměvná a přesto tragická cesta několika cestujících do Bělehradu na pozadí posledního svobodného dne tehdejší Jugoslávie před začátkem německé okupace. Myslím, že Marigoldův komentář je více než výstižný, já bych chtěl jen dodat, že na mě z filmu doslova sálala lidská zbabělost, s jednou výjimkou a tou byl nakonec ten jedinec, který to v hlavě neměl úplně v pořádku... (29.12.2007)

"5. apríl 1941. Niekde v Srbsku..." Tragikomická ne-vojna v 26 obrazoch. Geniálne jednoduchá balkánska jednohubka tak trochu v štýle Kusturicových filmov, ktorá si pohráva s jemnou spoločenskou a politickou satirou prostredníctvom skupinky pitoreskných charakterov na ceste autobusom cestovnej agentúry Krstič, otec a syn do Belehradu. Pestrá mozaika zábavných postáv sľubuje záplavu humorných situácií a parádnych vtipov, ale citeľná prítomnosť vojny či choroby brnkajú aj na dramatickejšiu strunu. Dalo by sa povedať, že je oproti Kusturicovej tvorbe Ko to tamo peva umiernenejším počinom, ktorý nielen paroduje, ale aj ostro kritizuje spoločenské vrstvy a vzťahy medzi postavami, predsudky, ignoranciu, zlozvyky či negatívne ľudské vlastnosti (v hlave mi utkvela najmä scéna skupinového pozorovania milencov v tráve, ktorú po vyzradení otočí "fúzatý ujo" na milencov so slovami: "Že sa nehanbíte!"). Záver to celé korunuje a poukazuje na hlúposť, egoizmus a realitu vojny, ktorú si mnohí neuvedomujú. Zatiaľ najlepší juhoslávsky film, aký som videl. 90% (11.05.2014)