Poslední recenze (2 188)
In the Land of Saints and Sinners (2023)
Trajektorie kvality filmů Liama Neesona začala v posledních letech nebezpečně kopírovat něco, co zažíval třeba Nicolas Cage před takovými 10 – 15 lety. Naštěstí tady si Liam vzpomenul na své lepší časy. Genius loci irského pobřeží je tu jedinečný, má to příjemnou, jímavou hudbu, a i když je premisa se zabijákem v důchodu stokrát ohraná, díky přítomnosti IRA to celé získává zajímavý náboj. A i díky dialogům, které nejsou banální, brzo poznáte, že tohle není obyčejná spotřebka na jedno použití. Je to seriózní drama starosvětského střihu, přesně jak to mám rád. Zařazení na festival v Benátkách se vůbec nedivím. __ PS: Spratek Jack Gleeson aka Joffrey Baratheon ze ´Hry o trůny´ tu byl výborný!
Duna: Část druhá (2024)
Jednička mi přišla lepší, byla dějově sevřenější a v uvozování do fantaskního světa Arrakisu tak nějak poutavější, hloubavější, víc jsem chápal pohnutky jednotlivých postav. A přitom ani tam Denis nezapomínal na obrazové kouzlení – příjezd Leta Atreida a jeho dlouhý let ornithopterou byl tak vizuálně sexy :o) I ta Zimmerova hudba mi v prvním díle přišla zajímavější. Dvojka je v tomhle ohledu vlastně úplně jiná, zejména ve druhé půli dějově rozháraná, ALE …. když na mě Denis vybalil několik ikonických scén, počínaje první jízdou na červu, přes černobílou arénu, až po frontální atak červů, se sedícími fremeny a jejich vlájícími šálami, měl mě zase ve své hrsti. První díl byl potravou pro smysly a mozek, druhý už jenom pro ty smysly, ale víte, já jsem jednoduchý člověk, mě ke štěstí stačí i to, že na mě Villeneuve tahá výborné vizuální nápady jak Houdini králíky z klobouku :o) Jenom ten Zimmer už mi přijde v posledních letech trochu unavený a místo svého typického dunění by neškodilo v jeho případě zase sáhnout po nějakém kompozičním melodickém nápadu.
Dracula (1931)
Ten, který začal tu megaúspěšnou řadu Universal hororů. Ale nutno podotknout, že Murnau knokautoval Toda Browninga K.O. a jeho expresionistické pojetí v o 9 let starší verzi se mnohem více hodilo k pánovi temnoty a zla. Tady se děj řítí jako splašený a všechny potenciálně zajímavé věci jsou zredukovány na minimum. Scény z Transylvánie a Drákulova hradu jsou odbyty během 10 minut, i když s moc pěknými kulisami (a s pásovci místo krys), plavba na Demeteru na 2 minuty, kde se vystřídají pouze dva záběry – na palubu lodi, přes které se přelévá moře a statický pohled Draculy – no, a drtivá většina stopáže se pohybuje v ulicích Londýna a nudných interiérech, kde je tolik atmosféry, že by se za pouhý nehet vešla. A taky mám problém se samotným Lugosim. Jeho démoničnost tu vytváří osvětlení očí v makrodetailech, jinak když nahodí svůj typický škleb, jenom každou chvíli čekám, že pronese svoje legendární „Beware. Beware of the big, green dragon that sits on your doorstep. He eats little boys, puppy dog tails and big, fat snails.“. Ano, Ed Wood mi prostě démonickou auru Bély zkazil :o)
Poslední deníček (30)
JAK ŠEL ČAS S FILMOVOU GODZILLOU (jméno-rok vzniku-režie)
01.Godzilla.-.1954.-.Ishiro.Honda