Andaluský pes

Dokonalý automatický film z konce surrealistického intuitivního období. Snímek umně stvořený z volných asociací, který ve zdánlivém patosu nepostrádá sdělení a hustou psychedelickou hororovou atmosféru. Když si uvědomíte, v jakém prostředí Buñuel vyrůstal, tak jeho filmová tvorba snad ani nemohla vypadat jinak. (19.12.2008)

Nedá sa to hodnotiť ako film, pretože to ani film nie je. Je to akási forma umeleckého prejavu, kde bola na jej zachytenie použitá kamera. Ale je to aspoň zaujímavé, taký Dog star man je omnoho menej stráviteľnejšia záležitosť. Keď Bunuel natočil to, čo sa odohráva Dalimu v hlave, mal Dali nakresliť to, čo sa odhráva zase v Bunuelovej hlave. Na druhý krát a akom takom pochopení niektorých symbolov a významov v tomto nesporne veľmi dôležitom umeleckom počine kinematografie musím zvýšiť zatiaľ na štyri hviezdy. Bunuel natočil dva z najlepších filmov histórie, Psa sem ale neradím. Viridianu a Zabudnutých. (28.05.2012)

Výborný surrealistický krátkometrážní snímek ozdobený Wagnerovou hudbou k nezaplacení. Co se týká jednotlivých časových prolínacích sekcí, tak některé z nich opravdu nahání člověku husí kůži. Hlavně ta s klavíry. Bohužel nesouhlasím s tím, že scéna s břitvou a okem je nějak fenomenální, právě tato scénka se mi vůbec nelibila, působila lacině a dost uměle ale co bych taky chtěl od filmu z té doby. Bunuel byl mistrem ve svém oboru a jsem rád, že vlastním několik jeho kousků. (25.03.2010)

Léty prověřená umělecká provokace neztrácející na pozoruhodnosti, přestože za těch víc než osmdesát let od premiéry urazila kinematografie dlouhou cestu. Vskutku klenot avantgardy. Obsah je notoricky znám, de facto se nejedná o nic víc než o zhmotnění nejděsivějších Buñuelsko-Dalíovských nočních vizí, v čele s rozříznutým okem, ale vlastně co na tom? Není jakýkoliv film povětšinou jen a pouhopouze lépe utajeným snem páně režiséra? Challenge Tour Speciál - Filmový lov, červen 2015 (14.06.2015)

Sledovat Andaluského psa je jako dívat se na slavný exponát v zaprášené muzejní sbírce, pod kterým jsou podepsáni dva neméně slavní mistři. Pro filmového fanouška je povinností je znát, pro snoba obdivovat a pro ješitu tvrdit, že jsem to pochopil. Surrealismus, to je pro mě Honza Švankmajer, Terry Gilliam nebo právě Luis Buňuel ve svých pozdějších filmech, jako je např. Anděl zkázy. Andaluský pes je experiment, který stál někde na začátku a dnes má pro mě už hodnotu jen toho zaprášeného muzejního exponátu, který mě nemůže po emocionální stránce nějak zaujmout a ze kterého mi v paměti ulpí jen to rozříznuté oko. Řekl bych, že jde o experimentální dílko pro nepočetnou menšinu intelektuálů. Vzhledem k počtu hodnotících je tento druh v českých luzích patrně značně rozšířený. Celkový dojem: 45 %. (28.11.2009)