Kousek nebe

Dlouhé, centrálně koncipované, převážně statické záběry, ze kterých je složeno tohle drama, dávají divákovi cítit, jak je film dlouhý (i já bych ho bral kratší). Ale jinak je tu pečlivě vykreslené a vyobrazené drama nejen o lásce, nemoci a těžkostech života pod alpskými velikány. A aby to nebyla až taková depka, je tu patnáctičlenný uniformovaný antický chór, který mě poprvé nachytal nepřipraveného, ale rozhodně doporučuji věnovat pozornost tomu, co zpívá. Je to pro děj důležité. (10.07.2022)

málo dialogů-  což je zřejmě dáno tím,že režisér pracoval s více neherci. Buď se budou hejbat ,anebo mluvit.Obojí by asi v celovečerním filmu bylo dosti náročné..Na rozdíl od kina jsem si na ovladači děj posunula dopředu.Ty dlouhé ,nic neříkající záběry už trhaly žíly. Nevzpomínám si ,kdy jsem viděla německý film takhle ukazující těžký život vysoko v strmých horách, Kdy Marco při milování v přírodě s Annou skoro stáli. Film se vymykal z řady proto,že ostatní filmy s podobnou tématikou byly spíš jak reklama turistické kanceláře.Anna je vevztahu podrobena zkoušce ,kterou žádná máma nechce zažít.Ale zachová si chladnou hlavu... (01.04.2024)

[KVIFF 2022] První a jediný film, ze kterého jsem letos odešel. Asi zbytečně, ale na mě už to bylo moc. Alpy miluji, ale ani dvou minutové čumění na zelenou trávu nic nezachrání od toho, abych dal baladu o životě na horách. Kdyby to nebylo dlouhé jak rok a v tak horší čas, asi bych to zvládl. Takt budu jen vzpomínat. Zajímavé provedení, zajímavé lokace a asi i celý příběh, ale ta statika všeho je záživná jako sraní v Amazonii v monzunové sezóně. (10.07.2022)

Film zkoumá (přesně naopak než Hanekeho Láska, která sleduje složitý závěr celoživotního důvěrného vztahu a jeho vyrovnávání se se ztrátou důstojnosti a soběstačnosti ve stáří způsobenou selháváním těla i mysli a neschopností se o sebe, i o sebe navzájem, dobře postarat) svazek, do něhož vstoupili oba neznámí příliš rychle, ještě napůl jako cizinci, a takoví si už i zůstanou, až do konce, což ale nic nemění na poutu, jež mezi nimi vzniklo a kterému Anna nakonec nemůže nedostát, přestože ve vztahu právě chybí jistota i důvěra - nestačila se vytvořit, Anna od začátku tápe, co Marcovo chování znamená, pátravě ho sleduje, řeší to s přítelkyní - nicméně se musí vypořádat s vědomím, že dala slib a vnitřně v sobě nalézá vlastní jistotu, že ho nechce či nedokáže porušit.... To je jedinečná povaha vztahové situace, kterou nám snímek předkládá, a je mi velice sympatická. **** Aha moment: U mě se dostavil ke konci filmu, kdy jsem si uvědomila, že oni oba už při odjezdu z nemocnice, už po operaci, věděli, že to nedopadlo dobře ("Já jsem ti to říkal." - a její úsměv přecházející ve štkavý pláč), a když se pak smáli v autě za prozpěvování písničky What Is Love (Baby Don't Hurt Me No More), věděli, že jejich vztah čeká už jen těžká terminální fáze, dokončení něčeho, co ani pořádně nezačali, a jen ještě nevěděli, jakým to proběhne způsobem a že na to vůbec nejsou připravení. Samozřejmě že nebyli, nemohli být. ***** Film mimochodem nemá šťastně zvolený český ani anglický název. Originál znamená "tři zimy", neboli tři léta, jara, tři roky, a jde tu právě o tohle vymezení, jak v koloběhu ročních období, jež tu řídí osudy zvířat i lidí, tak v délce jejich vztahu tolik nepoměrné ke křivce dramatického oblouku, který za tu dobu od začátku do konce vykreslí. ***** Po Marcově prvním roce v horách se vezmou, aniž by si mohli být jistí, že ví, do čeho jdou, na což poukazují starostliví Annini přátelé (vážně jsi si tentokrát jistá, Anno?), a další dva roky sledujeme jejich těžkosti dané nejen Marcovou nemocí, ale i vzájemnou nejistotou, co od sebe mohou čekat a žádat. Třetí rok Marco umírá a Anna je na konci opět sama s dcerkou a před další kapitolou svého života, který se zatím odehrává v nenaplněných vztazích. **** Film je v mnohém působivý, scény odklízení sesouvajících se kamenů, shazování balíků sena lanovkou, z mlhy se vynořujících hor, senoseče v prudkém svahu, připouštění jalovice, odvozu krávy na jatka atd. mi zůstanou vypálené v paměti už asi napořád. Nicméně je přese všechno zároveň nepřesvědčivý - je mi rozumově průzračně jasné, o co režisérovi šlo, a imponuje mi to, ale shodli jsme se všichni tři, že během sledování nás o tom většinou nedokázal přesvědčit. Záběry byly především příliš často neúnosně protahované, sbor (byť chápu jeho anticipační funkci) byl příliš často k nevydržení, k neposlouchání, a příliš často jsem se přistihovala, že jen trpně čekám, až nějaký záběr skončí a snímek se posune k dalšímu... **** (Be2Can, Malý sál Lucerny s Lí a R.) *~ (06.10.2022)

Toto je presne ten typ filmu, ktorý na konci nechá vo mne víriť nezodpovedané otázky. Navyše som bol počas jeho sledovania niekoľkokrát pekne našponovaný. Dlhé, statické zábery mám osobne rád, ale niekoho to môže brutálne nudiť a snímku nedocení tak, ako ja. Pre mňa to bol slušný zážitok, ktorý vo mne vyvolával okrem iného i pocity ako vysrať sa na toto všetko tu a odísť žiť do hôr, pásť kravy, alebo ovce a nájsť si tam oddanú, milujúcu sedliačku, ktorá ráno roznáša poštu a večer točí pivo v krčme. (16.09.2023)