Kousek nebe

Dlouhé, centrálně koncipované, převážně statické záběry, ze kterých je složeno tohle drama, dávají divákovi cítit, jak je film dlouhý (i já bych ho bral kratší). Ale jinak je tu pečlivě vykreslené a vyobrazené drama nejen o lásce, nemoci a těžkostech života pod alpskými velikány. A aby to nebyla až taková depka, je tu patnáctičlenný uniformovaný antický chór, který mě poprvé nachytal nepřipraveného, ale rozhodně doporučuji věnovat pozornost tomu, co zpívá. Je to pro děj důležité. (10.07.2022)

Táhlé komorní drama s neodpovídající stopáží, horské prostředí zde nehraje větší roli, děj by se mohl odehrávat kdekoli na venkově. Vnímám naprosto nevyužitý potenciál obou (ne nezajímavých) hlavních postav, o jejich minulosti nevíme téměř nic, přicházíme až k hotovému - svatbě. Poslední hodina filmu už se vysloveně vleče, zbytek postav téměř zmizí z děje, interakcí s ostatními vesničany je minimum. Zde jsem čekal víc, film rozhodně nevyužil všechny možnosti a když už se režisér snažil o přidání cizího prvku, snaha nepochopitelně vyšuměla do ztracena. 40 % (viděno v rámci Das Filmfest) (24.10.2022)

Film, který nás zavede do malé vesničky uprostřed Alp, a přesto nám nedává pocit kýčových záběrů na hory, slunce a sníh. Film má neskutečnou vlastnost a to, že plyne. Je jako řeka, která má spád, a pomalu nám ukazuje nové skutečnosti. Celý film je velmi rurální a to je to, co mu dodává neskutečné kouzlo. Je zde vidět, že i bez obrovských efektů, se dá zapůsobit na divákovi emoce. Celý příběh, přestože je prostý, působí ve filmu vyjímečně a scény jsou nečekané. Jako další kladný bod filmu pročítám vhodně zvolenou hudbu(například scéna v autě kdy si zpívají). K tomu se váže i koncept sboru v horách, který ze začátku působí lehce neohrabaně a matoucím dojmem, ale na konci filmu má význam. (15.01.2023)

Festivalová deprese, jak se patří. V dlouhých, statických a často informačně neuspokojivých záběrech vidíme rakouský venkov, fotogenický i krutý zároveň. V tomto prostředí se ocitá cizinec, obalený tukem, svaly a dobrosrdečností, což zaujme místní svobodnou matku. Ta pracuje jako pošťačka i servírka, stará se o malou dceru a stejně jako u většiny ostatních obyvatel odlehlé alpské vesnice je i její život určován ročními obdobími. Postupem času však do spokojeného vztahu zasáhne mužova nemoc a snímek se tak dostává do poloh Hanekeho Lásky či Trierova Prolomit vlny. Stejně jako o horskou půdu je potřeba pečovat i o vlastní mysl: Smířit se s existencí obřích nepohyblivých balvanů, tu a tam přemístit menší kamínky, které překáží, a dávat si pozor na sesuvy půdy. Koloběh života hospodářských zvířat navíc člověku dává každodenní perspektivu nevyhnutelné smrti. I v těchto omezených, a přitom stále dostatek prostoru umožňujících podmínkách (jak podtrhuje i zúžený obraz) však lze zažít lásku. Náročná podívaná se spoustou prchavých záběrů z venkovského života se divákovi odmění emočně drtivým závěrem. Není zač. (05.07.2022)

Tiché drama dvou zbloudilých duší, jež se střetnou v malebných horách a najdou jeden v druhém dlouho postrádaný bezpečný přístav. Zdánlivě pevné zázemí se však brzy začne bortit jako zvětralá skála a jejich nový start do života nabourá balvan v podobě nepříjemné zprávy, jejíhož možného příchodu už se nějaký čas tiše obávali. Vysněný start do nového života tak vystřídá neřízený sled událostí a nepřijemných změn, které oběma vyrvou společnou budoucnost z náruče a uvrhnou je zpět na křižovatku osudu, ze které není návratu. Dechberoucí panoramata z prostředí Alp, podmanivé statické scény a výseky z tamních pomalých životů doprovázené skvělým smyčcovým podkresem, který se člověku vryje pod kůži. (15.03.2023)