Poszukiwany, poszukiwana
Režie:
Stanisław BarejaKamera:
Jan LaskowskiHudba:
Jerzy MatuszkiewiczHrají:
Wojciech Pokora, Jolanta Bohdal, Mieczyslaw Czechowicz, Maria Chwalibóg, Jerzy Dobrowolski, Wiesław Gołas, Adam Mularczyk, Barbara Rylska (více)Obsahy(1)
Kurátor muzea je obviněn z krádeže obrazu a hrozí mu pět let. Rozhodne se skrývat v přestrojení za ženu, pracovat jako uklízečka a po večerech malovat kopii ztraceného obrazu. Jako hospodyně je vystaven námluvám svého zaměstnavatele, je nucen spolupracovat na nelegální výrobě pálenky, starat se o rozmazlené dítě a dokonce psát články o městském plánování. Navzdory potížím se ukáže, že práce hospodyňky je výnosnější než práce v muzeu. (Bush13)
(více)Recenze (3)
Báječná crazy komedie polského matadora Stanislawa Bareje, která pobaví i dneska. Na stejném principu stojí i slavná Mrs. Doubtfire (1993), která vznikla ale až o dvacet let později a není tak "sociálně kritická". PS: Pokud jste kunsthistorik nebo aspoň nějakého znáte, přidejte si k hodnocení několik hvězdiček. ()
Převlékání se za ženskou na polský způsob dopadlo mnohem lépe než v mnohem známnější Tootsii nebo třeba švédské blbosti Kokpit. Je to totiž mnohem zábavnější než oba zmíněné tituly, přičemž zdrojem humoru není pouze sám hrdina, ale i hostitelé, u kterých v převleku za služku přebývá (např. cukrový badatel). Jakási společenská kritika zde cítit je (hlavně byrokracie a různí nepotřební lidé na vysokých pozicích), ale neznám Polsko tak dobře, abych to mohl plně docenit. Film určitě ve své době (a v katolickém Polsku obzvlášť) provokoval polibkem mezi "ženou" a ženou, což rozpálí další ženu. Ke konci sice filmu trochu dochází dech, ale přesto nemám důvod hodnotit hůř. Mimo jiné i díky skvělému obsazení, kromě hlavního představitele zaujme hlavně Adam Mularczyk v roli "umělce" Adamiece. 70% ()
Polský předchůdce filmů jako Táta v sukni nebo Tootsie, něco, co bych označil jako "decentně crazy" komedii. Zprvu jsem se zděsil dvou věcí: zaprvé, film neodpouští a ilustruje, jak moc se mohou změnit či zestárnout herci během pouhých sedmi let (porovnával jsem s Małżeństwo z rozsądku); zadruhé, domníval jsem se, že se film ponese v banálním bláznivém duchu toho, kterak muž (intelektuál!) ve skutečnosti neumí uvařit těstoviny a vyprat košile, čemuž se budou polské hospodyně sedmdesátých let vesele smát a plácat se do stehen. Ale naštěstí ne, genderové role jsou tu humorně ohmatány trochu hlouběji a celá zápletka s převlekem za ženu slouží spíše jako záminka, či jakási kostra, která je vyplněna skečovitými návštěvami různých bytů, které s typickým humorem Barejovi vlastním zobrazuje a něžně i poměrně ostře satiricky obnažuje různé neduhy polské společnosti. Zároveň oceňuji, že snad jakýkoli absurdní vtípek, který scénáristy napadne, do filmu nějak někam vecpou. ()
Reklama