Utopie - Nejvíc lidí žije v Číně

Norské volební osmero, které obsahuje spoustu známých postřehů - třeba, že lidé se mění, touží po rodině, potřebují společnost a taky lásku. Zároveň jsou ale lhostejní, slepí, ztracení a bez domova... i když, pravda, většina jich žije v Číně, to ovšem neznamená, že se nemůžeme norskou optikou ve společenském zrcadlení zlídnout i my - pobavit se, i tak trochu popřemýšlet, kam vlastně sami patříme - VĚTŠINA nebo jen NĚKTEŘÍ?... Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (06.04.2015)

Přišlo mi, že povídky vůbec nevystihují ty politické strany, které mají vystihovat. V čem souvisí nahý chlap pobíhající po lese s konzervativní stranou? O čem byla ta povídka s tím stopařem? A takových otázek by se vyskytlo více. Pro mě jako pro politologa a pro obdivovatele Skandinávie poměrně hluboké zklamání. (23.03.2012)

Můj úplně první film, který jsem kdy viděl na MFF ve Varech a navíc úplná náhoda. Byl jediný, na který jsem ještě sehnal lístek a hned takováto trefa! Ačkoliv figuruje v názvu snímku Čína, je v hlavní roli Norsko a jeho lidé resp. alegorie na jednotlivé strany norského politického spektra. Na každou z 8 stran vytvořili různí režiséři (údajně na základě losování) vtipné i smutné povídky zasazené do jednoho předvolebního dne kdesi u odlehlé benzínové pumpy. Škoda, že někdo u nás před volbami nevytvořil něco podobného, některé strany by mohly být velice zajímavé . (06.08.2010)

Originálních počinů není nikdy dost, a když mimo svoji jedinečnost nabídnou i něco navíc, tak tím lépe. Skupinka Norských režisérů dostala za úkol zmapovat tamní politickou scénu. Každý si vybral jednu parlamentní stranu, a natočil povídku ve které vyzdvihuje základní myšlenku zvolené partaje, a dovádí ji ad absurdum. Satirou a sarkasmem se nešetřilo, s politickou korektností si nikdo hlavu nelámal, a i proto vznikl snímek který ke svým filmovým kvalitám přidává mrazivě nezkreslený pohled do duše lidí skandinávského království. Nebo hořko-sladkou poetiku života malého člověka, to podle divákovy pozice na stupnici optimismus - pesimismus. Jediným kazem na kráse je fakt, že informace o Norském stranickém systému nepatří v Česku k obecně známým, a k plnému zážitku je nutné si alespoň něco málo zjistit dopředu. To neplatí pro poslední povídku, která je perfektně srozumitelná úplně každému. Nezbývá než doufat, že se i naše kinematografie jednou zmůže na podobně progresivní projekt. (04.10.2011)

Životní příběhy obyčejných lidí, které spojuje jedna benzínová pumpa kdesi v Norsku. I když je to komedie, tak humor, který je ve filmu obsažený je spíše ten úsměv vyvolávající než nějaký za-břicho-popadající a navíc je ještě severského rázu. Kdo filmy z této části Evropy nezná, tak bude možná zklamán co je to za ptákovinu, ale já osobně jsem těmito neobyčejnými příběhy obyčejných lidí nadšen. (08.08.2010)