Cíl

Uf, mám za sebou první film s Hrithikem Roshanem (Krrishem). Pravděpodobně taky poslední. Na hudební scény v indických filmech jsem si už zvykl, ale když vojáci začnou tančit a zpívat u palebné linie, tak to mě přece jen trochu ruší. Lakshya (Cíl) je takovým náborovým snímkem indické armády. Přestože jsem film sledoval dvojnásobnou rychlostí, některé scény byly pořád příliš pomalé. :-) A patetické proslovy Amitabha Bachchana jsou takové pořád stejné. Ty dvě hvězdy jsou za to, že to na tu dvojnásobnou rychlost bylo docela k smíchu. (05.08.2006)

Víte co, děcka, trhněte si nohou!! Pro Inda by taky asi Pelíšky nebyly výživným soustem a my to tu všichni žereme! A já k tomu všemu ještě žeru bollywood s těma všema barvičkama a tanečkama a indickej jazyk a hudba... a když jsou lidé schopní dát takové slátanině jako je Avatar i pět hvězd, tak já se nestydím Lakshye dát čtyři!!! (08.04.2011)

„Čáča Bharát needs YOU!“ aneb vojna dělá z mužů chlapy a z chlapů muže (nebo co). Píseň přerostlého páska, který neví co se životem, se podařila, obzvlášť z tanečního hlediska. Zbytek byl bohužel příliš ideologický. Mnoho kamarádů ve zbrani zemře – ano, frontální útok do vysokého kopce nebývá tou nejlepší strategií k dobytí pevnosti. Nepřátelé jsou bezejmenní, bestiální a Muslimové. Kdo ale přežije Call of Duty: Mission Dushman zaručeně zmužní, pochopí život a dostane se mu odměny v podobě krásné dívky. Přihlášky do armády se vyplňují před kinem. (24.04.2020)

Romantická linie silně potlačená, taneční scény nikterak rozjuchané (vlastně se u většiny písní ani netančí), vizuál vyvedený v několik odstínech šedé a zelené, akční scény nevyvolávají úsměv...Je to vůbec ještě Bollywood? Farhan Akhtar chce být cool a posunout hindskou filmařinu někam jinam (raději něříkám dál) a podle nadšených ohlasů na IMDb, kde nechybí ani úsměvné věty typu "Jeden z nejrealističtějších válečných filmů vůbec!" mu to u domácího publika vychází. Těžko se ale najde tuzemský fanoušek, kterého Lakshya potěší, jelikož prostě neobsahuje skoro nic z toho, co činí bollywoodské snímky pro Evropany přitažlivé. Je to film velice suchý a nezáživný, děj se kupředu souká tak klopotně, že už člověka z letargie nevytrhnou ani hrdiné proslovy Amitabha Bachchana, ani několik válečných scén, které toho kromě ryanovského třasu mnoho nenabídnou. Vypadají sice světověji, než třeba přestřelky v Dhoomu, ale nebezpečně často jsem při jejich sledování vzpomínal na Hvězdnou pěchotu 2 :-) Taky se akce odehrává ve spárech tmy, což nějak nestíhá technika a obraz je nepěkně tmavý a zrnitý...Inu staré známé "švče, drž se svého kopyta" by měli znát a ctít i v Bollywoodu. ___P.S: Hodně mě pobavila skalní stěna, kterou údajně nebylo možné vylézt, ale pro jistotu na ní byly každou chvíli tak obří plošiny, že se na ně vlezla celá rota :-) ___P.P.S: Máte-li slabost pro Bollywood, indo-pákistánské konflikty a Hrithink Roshan a Preity Zinta pro vás představují ideální filmový pár, zkuste raději alespoň o tři řády lepší Mission Kashmir. (01.03.2009)

Clareeta ve své recenzi horuje pro indické barvičky a tanečky. Prosím -  to já také rád, jenže tady to skoro úplně chybí. Vizuál je celkově potemnělý a šedivě působící, romantiky je tu nezvykle málo (to by mi zas tak nevadilo), ale patosu a klišé prostého obvyklého bollywoodského nadhledu je naopak neskutečně mnoho, pro mne nad únosnou mez. Sledoval jsem tohle nepříliš zdařilé dílo během dvanáctihodinového letu (jiný indický film v nabídce nebyl), a docela jsem se na něj těšil - Amitabha mám rád a Preity je sympatická. Ale co naplat, všechno dohromady to nějak neladilo a když jsem při sledování párkrát usnul, zpět v ději jsem se nevracel. (05.12.2022)