Aftersun

Bohužiaľ toto išlo úplne mimo mňa. Bolo niekoľko scén, kedy som sa snažil nastaviť na ten film a ktoré mi do určitej miery aj išli v ústrety. Či už to bolo osamotené karaoke alebo finálny tanec, ale ten potrebný emocionálny prienik sa nekonal. Netvrdím, že to je zlý film. Len to asi nie je úplne moja šálka kávy. Čo ale na filme veľmi oceňujem je Wellsovej schopnosť nazerať na situáciu cez prapodivnú kompozíciu. Ako keby sme sa na mnohé rozhovory pozerali cez odrazy v zrkadle alebo v skle. Toto bolo na filme veľmi pekné.  Rovnako aj výkon Frankie Corio. Ale také tie depresívne prieniky a záblesky ma nechali chladným. Ale je tiež pravda, že som čakal od toho niečo úplne iné. Neviem, či sa k tomu ešte dakedy vrátim. Inak sa ale jedná o citlivý a mám pocit, že aj trošku odžitý príbeh. Aspoň režisérka tam tú citlivosť dokázala preniesť. (21.02.2023)

Sú filmy, ktoré vo vás rezonujú dni po ich projekcii a predsa im nedáte plné hodnotenie. Pre mňa je jedným z takých filmov aj Aftersun (a uznávam, že v podobných prípadoch som tak nízku známku ešte nedal). Tri hviezdičky vyjadrujú totiž môj autentický pocit priamo v kinosále, kde ma film proste nebavil. Áno, ten pomalý dej smeroval k záverečnej bombastickej scéne (kataklizme), tá však nenapravila dojem z predošlých deväťdesiatich minút. A to som absolvoval (aj v kine) stovky pomalých artoviek. A aj uznám, že v tomto filme je skvelo vystihnutá atmosféra 90’s, že je tu výborný strih, že dve hlavné postavy (a to najmä detská herečka) hrajú neuveriteľne dobre. No ako mnohí iní predo mnou v komentároch uviedli, že to nie je príbehový, ale pocitový film, u mňa bola primárnym pocitom nuda. Možno sa k filmu po rokoch vrátim a "nafeelujem" ho na päť hviezdičiek. (19.07.2023)

Nechapu zdejší pozitivní hodnocení. Mimořádně nudný film. Bez zápletky, vyvrcholení a kloudného závěru. Ano, posledních pět deset minut bylo docela fajn, ale to je na takřka sto minut bolestně málo. Paní režisérka si zřejmě zavzpomínala na čas strávený s tatínkem a patřičně se u toho dojala. Mě ale jen potrápila nudou. Ve filmu možná jsou nějaké skryté náznaky, které vysvětlují pocity a chování postav. Ty však zřejmě vidí jen sama tvůrkyně a místní intelektuálové šňupající sentiment a filmy bez děje jak Mia Wallace koks. Normální běžný divák nemá vůbec šanci pochopit chování a motivace jedné z hlavních postav. Jediné pozitivum je ta malá holka. Ta byla opravdu skvělá. (17.06.2023)

Nádherný emotivní snímek o lásce napsaný z lásky. Autentické, melancholické, chvílemi depresivní vyprávění z pohledu vzpomínek v podobě nahrávek budící vnitřní útěchu, ale i smutek. Na první pohled optimistická dovolená plná zábavy a radosti, z druhého koutku smutný vyhořelý otec ve vnitřním boji, jehož posledním štěstím je jeho dítě. (09.12.2023)

Sonda do života malé holky, která až děsivě zrcadlí to, co je mi povědomé. O to víc ve mně příběh doznívá i s odstupem času. A co víc, přidává emocím na intenzitě. Debutující Wells ponechává mnoho neznámých a rozumím tomu, když se její melancholické vyprávění s laskavým humor netrefí každému. Ovšem když se to sejde, věřím, že to v člověku zanechá spoustu dobrovolně nezodpovězených otázek a pocitů, k nimž si najde odpověď až časem. A jak jsem poznávala svět Sophii, tak díky neuvěřitelné autentičnosti Paula Mascala, slovním výměnám a i větám, které zůstaly nevyřčeny, jsem rozuměla pocitům a stavům, které měla postava otce. Vše podtrhávala kamera, která si častokrát vybírala neotřelé záběry a vytvářela tak atmosféru zasnění, snění až utopie. To vše v letním prosluněném resortu, kde se topit, není tak těžké. (25.01.2023)