Aftersun

(8/2023) / Ťažký, ťažký film, ktorý sa vyše hodinu vôbec nezdá ťažký, skôr nevýrazný a nudný. Neviem si spomenúť na veľa filmov, ktoré ma dokázali svojim záverom tak prekvapiť. V priebehu záverečných pár minút som pochopil o čo tu vlastne šlo. A že tie zdanlivo úmorné minúty boli veľmi šikovne vymyslené. Áno, je to typický festivalový film, ale trpezlivému divákovi vie ponúknuť zaujímavé emócie. (8/10) (31.01.2023)

KOMENTÁŘ OBSAHUJE MÍRNÉ SPOILERY Už od začátku filmu se mě zmocňoval jakýsi svíravý, nepříjemný pocit. Nic nebylo explicitně řečeno, ale přesto jsem byla přesvědčená, že se na plátně brzy odehraje něco moc tragického. A tahle úzkost mě neopustila až do samého závěru, kdy už bylo jasné, co se vlastně ve filmu děje. Charlotte Wells dokázala ve své prvotině něco téměř neuvěřitelného - přenášet emoce jen pouhou prací s kamerou, beze slov či výrazné gestikulace herců. Všechno to prostě jen tak visí ve vzduchu. Tenhle film by měl být povinným materiálem pro všechny, kteří mají kolem sebe někoho, kdo bojuje s depresí. Jestli ani po zhlédnutí tohoto filmu nebudete alespoň trochu chápat, co se děje uvnitř lidí, kteří se s depresí potýkají, pak už vám nepomůže vůbec nic. Nejlepší reprezentace boje s duševní chorobou, jakou jsem kdy viděla. (30.08.2023)

Observační snímek o otcovství, který nabízí jiný vhled do vztahu otce a dcery, přestože nenabízí žádné složitější zápletky. Záznamy z VHS prohlubují pocity z jejich vztahu a přirozeně navazují na další dějové linie. Pohodový film, který nezamrzí a odnesete si z něj hlubokou katarzi. "I think it's nice we share the same sky." (18.05.2023)

Nečekaná rána v podobě všech odlesků melancholie. Zastavené zrnící políčko na videokazetě, ve kterém je navždy všechno v pořádku. Sem je potřeba se vracet, když není dobře, přestože to znamená, že chvíli bude ještě hůř a odpověď, ať už v pochopení či v jiskře naděje nebo jen v důležité vzpomínce, na sebe nechá čekat. Čekal jsem prosluněný dovolenkový film o dospívání, proto se jen těžko vysvětluje, v jakém tichu jsem zůstal, když mi Charlotte Wells dala přesně to, ale nadběhla mi při tom z druhé strany. (14.06.2023)

Po Vílach z Inisherinu jsem myslela, že mě momentálně emočně nic tak nezasáhne, ale viděla jsem AFTERSUN... Film, který těžce rozdejchávám. Je to totální emocionální ponor do hlubin našich vzpomínek na rádoby dokonalé rodinné dovolené v turistických resortech, kde na týden nebylo dovoleno nic jiného než se bavit a kde se často formovali naše první a zásadní zkušenosti v životě. Příběh zasažen do tureckého omšelého resortu někdy v 90.letech, kde nenápadně pozorujeme pravděpodobně jednu z posledních dovolených mladého otce a jeho dospívající dcery. Mezi poleháváním u bazénu, popíjením drinků, potápěním a jeden na druhého napojených konverzací se začíná nenápadně prorůstat stín v podobě sžírající deprese otce (v neuvěřitelném podání Paula Mescala.). Snímek je nejsilnější v náznacích, ve skrytých až ukradených pohledech ať už na krásný vztah otce a dcery, vývoje mladého člověka nebo až oživlou, pohlcující bolest otce, který se snaží vše marně polknout aspoň na ten jediný ,,dokonalý“ týden. Aftersun je podle mě jeden z nejpovedenějších debutů, co jsem kdy v životě viděla a píseň Under pressure už bude mít pro každého, kdo film uvidí jiný význam. Běžte na to, dlouho na nic takového nezapomenete… (01.03.2023)