A pak přišla láska...

Film, který má jasně vytyčenou- vy.íčenou cílovku, která by ho ale podle mě měla umět ocenit- že se v tom dámy poznaly, že to je i o nich, že se ze zoufalství taky uchýlily, nebo se minimálně někdy měly tendenci uchýlit k nějakým ezo nesmyslům, že volba Pavly Tomicové coby představitelky hlavní zoufalky byla taky mimořádně šťastná, protože by se pro tu roli v době vzniku filmu nenašla autentičtější představitelka, že to sice stálo odhadem tak 16300 korun, ale že se to i s ohledem na ten budget vážně povedlo a klukluka nehodnotí líp jen proto, že má mezi nohama to, co tam má, ale věří, že kdyby tam měl něco jinýho, tak by tomu dost možná nasypal víc. (24.06.2023)

Kolem českých filmů posledních dekád našlapuju hodně velkým obloukem a zřídkavá odvaha se mi obvykle vymstí. Tohle se mi líbilo moc. Při mládí pana režiséra obdivuju, jak vyhmátl podstatu věci, a neodpustím si kouzelnou formulku: cesta je cíl. Nakonec je jedno, jestli v zoufalství z toho, že nevíte kudy kam, vymalujete byt nebo zaplatíte balík za víkend u čarodějnice, stejně vymalováno bude. Mělo by být. Úvodní a závěrečný průzkum byl jak natočený skrytou kamerou. Ženy blábolí naposlouchané formulky o škodlivosti reklam, sociálních sítí a potřebě lásky. V kontrastu toho jsem zbožňovala střízlivost Sáry - "Do prdele, mami, ty tomu věříš?". Ale to je jen drobeček z hostiny, kde nechyběly úžasné herecké výkony, maximálně civilní a uvěřitelné. Za všechny zmíním Pavlu Tomicovou, jejíž psycholožka/mamka/odmítaná partnerka zacyklená ve zmatku a sebelítosti vzbuzovala potřebu jí odtáhnout kamkoli mimo kontaminovaná místa a jemně s ní zatřepat. Díky. (10.04.2023)

Já tomu dám 4/5, protože herecké výkony v posledních 40 minutách se v českém filmu dlouho neviděly. Režisér nechal herečkám prostor v dlouhých, i několikaminutových, záběrech, aby se rozehrály. A je to herecký koncert, zejména Pavly Tomicové. A ten pomalý rozjezd ze začátku k tomu v podstatě patřil, stejně jako závěrečné vyznění příběhu. (04.06.2023)

Slibný střet toho nejprvoplánovějšího protikladu, tedy racionality psycholožky a výkladu tarotu je vytěžen možná tak v jedné scéně. Sára, která má pro diváka být ta nejbližší, vyklízí ve vyčkávací taktice pozice a - nic dalšího film nenabídne. Vážně, ve chvíli, kdy jsem čekal alespoň nějakou katarzi po nesnesitelné improvizaci, přišlo halucinogenní vypořádání se u stromu, které přinese všechno, jen ne pomocné slovo nebo pointu. Pavla Tomicová hraje skvěle, ale úplně k ničemu. Tvůrci na ni takový tvůrčí podraz vážně dělat nemuseli. (19.03.2024)

Opět (a stává se to zřídka) jeden film, který vypadá jako skutečnost natočená skrytou kamerou. Chvílemi jsem až nemohla uvěřit tak vynikajícímu a přirozenému herectví, zejména Klára Tomicová je opravdu přesvědčivá, až z toho mrazí. Nebylo za celou dobu sledování tohoto filmu nic, co by mě nechalo v klidu. Za mě díky! (05.07.2023)