Šogunův následník
Šogun Iemicu no ranšin: Gekitocu
Shogun's Shadow
Obsahy(1)
Hotta Masamori, pobočník šogunova prvorozeného syna Takečiho, dostává od šoguna rozkaz, aby se Takeči dostavil během pěti dnů do Eda (dnešního Tokia). Masamori tuší léčku, protože malicherný šogun Takečiho nenávidí a rád by jej viděl mrtvého, aby se jeho druhorozený oblíbený syn Tokumatsu mohl stát legitimním dědicem. Přesto se však výprava na cestu do Eda vydává a skutečně je hned první noc přepadena a vyvražděna. Během masakru zemře i sám Masamori, avšak princ Takeči s výpravou není. Prozíravý Masamori jej poslal do Eda zcela jinou cestou se sedmi najatými róniny. Róninové sice mistrovsky ovládají své zbraně, v patách je jim však 5000 mužů císařské armády... (Slavland)
(více)Recenze (34)
Když se jezdec polije hořlavinou a zapálí, dojde k výbuchu koně. Když jste hrdý, uznalý samuraj, oceníte způsob, jakým vám soupeř vrazil meč do břicha a nezapomenete ho před smrtí pochválit. Šógunův následník je dobrý materiál ke studiu rozdílů mezi japonskou a evropskou mentalitou, usnadním vám to - je totálně jiná. ()
Po celou dobu jsem upřímně litoval, že jsem to neviděl v tom správném klukovském věku, protože pak bych tento tupě zábavný přímočarý mix nesourodých prvků (wuxia samurajové, šermovačky s katanami, sedm statečných versus tisíce vojáků na porážku, tak špatný až vlastně zcela dokonalý přehrávající šogun, detailní gore efekty, nenavazující střih během akce, do absurdna přepálené zvukové efekty, hořící vybuchující kůň, takřka nonstop zpomalovačky i opakovačky atd.) snad i miloval. Každopádně nyní se přes některé z nich nedokážu při nejlepší vůli přenést; především pak přes šílenou pasáž, kdy se nikým neočekáván (a proboha snad i nikým nezván!) rozjede naprosto šílený uši trhající osmdesátkový japonský popíkový metal, který ne a ne skončit po snad deset minut. Jestli vám to celé zní jako ideální materiál pro doživotní guilty pleasure lásku, tak máte naprostou pravdu. Pokud to tedy uvidíte nejpozději ve svých čtrnácti letech. ()
Šogunův následník nie je žiadny majstrovský ani geniálny film, ale rozhodne si zaslúži priazeň každého filmového fanúšika, či mu už podobné filmy sadnú alebo nie. V podstate film môjho detstva, ktorý si aj napriek jeho zdĺhavosti vždy s radosťou pozriem. Množstvo nezabudnuteľných momentov, perfektní kaskadéri a úžasná choreografia. Na konte mám asi 10 zhliadnutí, zaslúžene sa jedná o jeden z mojich najobľúbenejších filmov. ()
Prvá samurajská sekanica, ktorú som v živote videl, a dodnes ju mám rád, aj ju stále vlastním na ošúchanej VHS kazete. Príbeh otrepaný, ale to spracovanie s nadšenou brutalitou, heavy-metalom a takmer westernovým záverečným duelom ma zakaždým dostane. U nás v oficiálnej distribúcii uvádzané ako Únos šógunovho následníka. ()
Pekny samurajsky film, klasika osmdesatych let rekl bych primo. Ano hudebni doprovod obcas sklouzava do pro svou eru tipickycych popovych klise. Co se ovsem vypravy a stylu nataceni tyce, rozhodne nejde o becko. Akcni sceny jsou pojate az velkoryse a herecke vykony pro dobrodruzny film o samurajich myslim nijak nezaostavaji. Rekl bych dokonce, ze Ken Ogata a Sonny Chiba jsou jako souperi perfektni. Film ma urcite sve chyby, ale ma srdce a to si mne ziskalo. ()
Zajímavosti (3)
- Akční scény režíroval Sonny Chiba. (Rominator)
Reklama