The Devil's Confession: The Lost Eichmann Tapes
Diablovo priznanie
Obsahy(1)
Dlouho ztracené nahrávky dokazují aktivní zapojení nacistického válečného zločince Adolfa Eichmanna do plánování a realizace holokaustu... Několik týdnů před zahájením procesu s Adolfem Eichmannem byly žalobci Gideonu Hausnerovi záhadně předány přepisy nahraných rozhovorů, které s Eichmannem vedl nizozemský nacistický novinář Willem Sassen v roce 1957. Během procesu se Eichmann snažil přesvědčit soudce, že byl pouze byrokratem, který plnil rozkazy, ale v přepisech bylo zjištěno, že se Eichmann svou významnou rolí při plánování a provádění takzvaného "konečného řešení" chlubil a byl na ní hrdý. Nyní můžeme slyšet autentické nahrávky, které odhalují Eichmannovu skutečnou tvář. (Česká televize)
(více)Recenze (7)
Eichmann byl válečný zločinec první kategorie. Zůstal věrný svým ideálům, nevyměnil kabát a nesypal si popel na hlavu, i když později u soudu vše zapíral. Zvukové záznamy pořízené jeho soukmenovci v Argentině obsahují některé bezděčně humorné momenty. Eichmann hovoří o tom, že když uprchl z amerického zajetí a cestoval přes Německo do Rakouska a pak dál, natrefil v Německu na Židy: „Pořád si stěžují, že jsme je všechny poslali do pecí, a teď aby se s nimi člověk handrkoval.“ No kterého přesvědčeného nacistu by to nenaštvalo? V Argentině se mu nijak valně nedařilo. Živil se, jak se dalo, mimo jiné též chovem králíků. Že by si neulil žádné peníze do nějaké švýcarské banky? Asi ne. Podstatná část filmu zachycuje průběh jeruzalémského procesu s Eichmannem, což je téma poměrně známé, ale to neznamená, že by nemělo být připomínáno. ()
Těžko se chápe člověk, jakým nejspíš byl Adolf Eichmann. Moc se mi líbí archivní záběry na soud, díky němuž můžeme tomuto člověku, a je smutné, že i takoví lidé se mohou takto nazývat, pohlédnout do tváře. Naprosto neuvěřitelné je, že se po válce v Argentině chlubil svými činy a zpověď poskytl jen proto, aby po jeho smrti mohla vyjít najevo. Nevím co čekal... Že bude za hrdinu? Že naposledy pozlobí, naštve, rozjitří svět? Jedinou kaňkou je, že nemohly být rozhovory přehrány přímo v soudní síni. Kvůli takovým lidem doufám, že existuje nebe/peklo. Každopádně i v tomto dokumentu máme důkaz, jak silná vždy byla a je politika. Němci zaměstnají jednoho z nacistů do úřadu vlády, Izraelci zase nechtějí jeho jméno u soudu zmiňovat... ()
8/10 | Předmětné zvukové záznamy navzdory názvu dokumentu bohužel nepředstavují středobod celého vyprávění a v samotném procesu téměř žádnou roli nehrály (protože nebyly k dispozici), přesto se tvůrcům podařilo skloubením těch několika nejvýmluvnějších Eichmannových výroků z dochovaných pásek s procedurálním pojetím právě probíhajícího soudního přelíčení (plus několika hraných sekvencí) vytvořit poutavý a poměrně komplexní pohled na celou kauzu. | Největším přínosem filmu (potažmo samotných zvukových záznamů) je úspěšné nabourání zažité teze o nacistických pohlavárech, kteří byli jen obyčejní pěšáci a "prostě jen plnili rozkazy". Protože ne, prostým plněním rozkazů se nikdo mezi absolutní špičky jakéhokoliv represivního režimu nedostal. | Největším nedostatkem je skromný výskyt zmíněných hlasových úryvků, tudíž ponoření do Eichmannovy mysli se tady neděje v takové míře, jak by asi bylo záhodno. Nicméně podle všeho vedle tohoto dvouhodinového filmu existuje také třídílná tříhodinová minisérie, tak je možné, že v jejím případě tato výtka padá. | PeZet ()
Dolfi potreboval pozornosť a robilo mu to dobre, že aj v ďalekej argentíne sa o neho niekto zaujímal. A to bol aj kameň úrazu. Už pri filme som to písal, že mohol držať hubu a viesť z úzadia celý štát, tak jeho duch poletuje niekde nad morom. Celý súd bol pekná fraška a dosť sa to podobá na monster procesy u nás. 4 z 5 ()
Eichmanov prípad je zaujímavý v tomto dokumente najmú zverejnením jeho rozhovoru, kde otvorene a bez okolkov dávno po vojne potvrdzuje, že by mu nevadilo, keby tých židov sa vyhladilo viac. Nehral sa na nič, na súde už samozrejme právnicky zahmlieval, ale na rozdiel od iných, ktorí sa potom vykrúcali, on ostal verným nacistom aj 16 rokov po páde Hitlera. Presný opak prípadu Hans Globke, ktorého tu spomínajú v druhom diele - to je ešte zaujímavejšia postavička než Eichmann sám. Samotná pravá ruka západno-demokratickej modly Adenauera. Jeden z najvplyvnejších politikov nového super demokratického Nemecka. A to bol známy nácek, všetci o tom vedeli, všetci to tolerovali a aj Izrael to z politických pohnútok toleroval. A tu sa naozaj mozog zastavuje nad tým, ako nejaké politické motívy stoja nad morálnosťou, keďže Globke spísal rasové zákony, dokonca slovenský Židovský kódex vznikol po jeho návšteve a intervencii, ešte v roku 1943 opakovane žiadal o vstup do NSDAP, a je zodpovedný za vyvezenie 20 000 židov z Grécka do koncentrákov. Ale keďže bol v aparáte NSR, takéto drobné prehrešky sa zabudli a dokonca označili len za "komunistickú propagandu". Eichmann visel, tento nemusel, dožil bohatého dôchodku Pozoruhodné tiež je. že obaja títo náckovia boli silní katolíci. Svedčia o tom aj posledné Eichmannove slová pred oprátkou: "Nech žije Nemecko. Nech žije Argentína. Nech žije Rakúsko. Toto sú tri krajiny, s ktorými som bol najviac spojený a na ktoré nezabudnem. Pozdravujem manželku, rodinu a priateľov. Som pripravený. Čoskoro sa opäť stretneme, pretože je to osud všetkých ľudí. Umieram s vierou v Boha." A potom ešte nekatolícky zamumlal: "Dúfam, že ma čoskoro budete všetci nasledovať..." ()
Galerie (15)
Photo © MGM Television
Reklama