Recenze (4)
Bizarne esteticky vycizelovaný klip so špičkovým disco od Roxette. Nakrúcané v historických štvrtiach Štokholmu a okolí (Gamla Stan, Steninge Slott). (7.6.2022) ()
Depešácky režisér Anton Corbij, si zanechal ČB estetiku, avšak neukázal nič prevratné, skôr by som napísal, že tu ide Roxette v šľapajách skupiny DM. ()
Videoklip k písni z roku 1999 režíroval Anton Corbijn. Skupina zvolila taneční styl, tedy značně odlišný způsob hudebního vyjádření, než na co bylo publikum zvyklé. Do top 10 se song dostal pouze ve Finsku, jinak jej lze hodnotit jako komerčně méně úspěšný. Na začátku se objevují postavy s opilými figurami, které mají na krku pověšené cedule - opilec, otrok, já (Per Gessle). Marie Fredriksson ztvárňuje někoho mezi bohatou šlechtičnou s množstvím služebnictva a smrtkou, která nahání lidi po ulici, opustí palác a vydá se do davu. Po frenetickém tanci si jednoho muže vyhlídne, pronásleduje ho, on prchá na lodičce, ona za ním skáče do vody. Dochází k zázračné proměně, muž přestane prchat, naopak nese Marii v náručí, načež vycházejí ve svatebním z kostela. Pak následuje několik střihů u stolu ve středním a pokročilém věku, kdy pár na závěr kráčí směrem ke kameře. A jestli nezemřeli, žijí v paláci dodnes ... Líbí se mi, že klip je originální a tak nějak nechává domýšlení příběhu na divákovi: Je to parodie, humor (zpívající kachnička) nebo to myslí vážně (nesmrtelná láska)? To je patrně jedno. Co mne ovšem trochu ruší, je určitá nekompatibilita klipu s písní. Obsahově je to ok ("ať jdeš kamkoliv, půjdu s tebou, jsem narozená, abych tě následovala") - takhle to asi vypadá, když ženská užene chlapa. ALE: taneční video bych si představoval jako jednotu, ne jako dva různé světy. ()