Déšť

Ďalší silný film z Iránu zapadajúci do typickej škatulky tejto krajiny (v jednoduchosti je krása). Mix love story so sociálnym presahom s pôsobivými výkonmi nehercov, ktorá ľahko očarí vaše emócie. Majid Majidi (aj na ct vysielané Nebeské deti - naprostý majstrštik iránskeho kina a Farby Raja - takisto mimoriadne silný film) tentokrát o kúštik zaostáva za svojimi najlepšími filmami a hranica pôsobivosti a kýču je tentokrát viac blízko seba ako v predchádzajúcich filmoch, ale aj tak dávam mojich 3 1/2 nahor. P.s. pre tých čo videli Nebeské deti - aj tento film má krásne bežecké scény (10.03.2005)

Všetečný a stále zasněný sedmnáctiletý Lateef (Hossein Abedini) se stará na jedné teheránské stavbě o zásobování dělníků - většinou před Talibanem uprchnuvších Afghánců. Když je kvůli novému uprchlíku Rahmatovi (Zahra Bahrami) přesunut na těžší práce, pojme k němu nenávist, avšak brzy objeví jeho tajemství... (10.03.2005)

Majidiho filmy jsou známé svojí lidskou čistotou, ale i utrpením, smutkem, který nás v těch našich podmínkách nutí mnohdy k zamyšlení na co, že si to vlastně tady stěžujeme. Pro mě je nepochopitelná situace v této zemi a už vůbec si nedovedu představit, že bych tam mohla v těch podmínkách, které byly nastíněny existovat. Absence mluveného slova mezi hlavními protagonisty byla sice evidentní, ale o to víc hovořily výrazy jejich očí. Ty mluvily za všechno, od zloby, smutku, nenávisti, poznání až k pochopení a lásce. Ačkoliv je to velmi citlivý až poetický příběh, tak mě přece jen oslovily víc Majidiho jiné filmy, například Božské děti. K tomu mírně negativnímu pocitu přispěl žel i Lateef, kterého hrál Hossein Mahjoub, kde se přiznám, že mně tam moc nesednul po herecké stránce a celkově mně byl nesympatický. Neptejte se proč, v ženách aby se jeden vyznal....... (06.11.2014)

Majidiovy filmy jsou jak křišťálové studánky plné lidské čistoty, obklopené bahnem bídy iránského všedního života. Baran není tak přeslazený ani srdceryvný jako Božské děti nebo Barva ráje, ale vyznívá stejně prostou a dojemnou poetikou. Každé další filmové setkání s íránskou kulturou a jejich rozmanitou krajinou mě nepřestává fascinovat. (01.12.2011)

Zvláštnu atmosféru filmu vytvorí samotný obsah dotvorený pomocou snových obrazov. Režisér predstavuje situácie a emócie, ktoré americké a iné väčšie filmové štúdio dokáže poväčšine len otrepanými frázami a situáciami. Jednoduchý, ale aj spletitý príbeh lásky, postavenie utečencov a otázka peňazí vykreslená bez prekvapujúcich zvratov, veľkolepých efektov, známych hercov a veľkého rozpočtu. Mimochodom odhalenie Barana a takisto aj záver je jedným z najkrajších a najčistejších momentov. (12.07.2011)