Teletubbies

Autor tohoto úchylného projektu a realizační tým, jenž zplodil tyto odporné zrůdičky, nechť je uzamčen v nevelké místnosti bez oken a držen po celý měsíc o chlebu a vodě. Ve všech rozích budiž nuceni sledovat na velkoplošných obrazovkách 24 hodin denně svoje zvrácené dílo. Autor samotný nechť je dále v kacířské čepici pohnán na mučidla a torturou III. stupně přinucen odvolat svoje učení o blahodárnosti projektu na duševní rozvoj předškolních dětí. (30.07.2008)

Teletubbies nepovažujem za rozprávku. Je to skôr vzdelávací program. Je to však určené pre tie najmenšie dvoj- až troj-ročné deti. Takže je samozrejmé, že to nie je pre dospelých a tí by to (až na výnimky) ani nepozerali. Ako väčšina vecí, pod ktorými je podpísaná BBC sú Teletubbies urobené účelne a na úrovni. Tentoraz je tá úroveň určená pre malé deti. A účelné je teda aj poskakovanie a opakovanie. To je totiž to, čo je pre malé deti prirodzené. Tvorbe postavičiek predchádzali 2-ročné prípravy a sledovanie správania detí a toho ako sa učia. Tomu je prispôsobené všetko od farieb a hudby až po slovný a pohybový prejav. A malo by to byť o tom, čo deti zaujíma. Tvorcovia podľa vlastných slov pri výrobe pozorovali reakcie detí, ktoré sledovali Teletubbies, aby sa uistili, či to urobili dobre. Svojim spôsobom boli deti spolutvorcami Teletubbies a zrejme preto sú medzi nimi také populárne. Otázkou zostáva, či lokalizované verzie (slovenská a česká) dabingové firmy nejakým spôsobom konzultovali s logopédmi. Isté je však to, že práve opakovanie jednoduchých, pre nás dospelých prihlúplych, fráz je to čo deti ovplyvňuje. Ako ste sa učili rozprávať vy? Opakovaním! Samozrejme, že vychovávať majú v prvom rade rodičia, a nie TV ako "odkladací priestor", ale napríklad farby sa dajú učiť aj na "barevních pitomcích". Hodnotenie 5 si to možno nezaslúži, ale nedávam ho za seba, ale za svoju dcéru, ktorej sa to veľmi páči a trochu tým vyrovnávam nepriazeň dospelých. Apropo aj vďaka Teletubbies sa moja dcéra naučila vyslovovať jednu z najťažších hlások - L. Vďaka Ti Lála. Už nevie povedať len asi najťažšie - R. Takže ak niekde dávajú TeRetubbies, v ktorom vystupuje Rára, dajte mi vedieť. PS: Ja považujem Pokémonov za ďaleko škodlivejších a "kartóny" typu Tom a Jerry, kde je jediným zmyslom rozbiť druhému hlavu kladivom by som dieťaťu nikdy nedovolil pozerať. Nech žijú staré dobré rozprávky. (09.10.2003)

Někde jsem slyšela, že pro děti zhruba do tří let věku je tenhle pořad ideální a dokonce přínosný, ale nemůžu to posoudit, vzhledem k tomu, že už mám ten blažený věk nějaký čas za sebou a psycholog nejsem. Pravdou zůstává, že Teletubbies jsou pro navození totálního rauše lepší, než libovolná droga a zejména po probdělé, či dokonce proflámované noci udělá ta půlhodinka barevného nevkusu s vaší psychikou divy...:-) (01.07.2004)

Perfektní režie, jedinečný scénář, hluboké dialogy, kamera natolik statická, že paradoxně umožňuje nečekané zvraty, nádherné kostýmy a nadupaný soundtrack. Herecký výkon vysavače Noo Noo by si zasloužil nominaci na Oscara. Pátou hvězdičku nedávám jen kvůli skandálnímu humbuku okolo Tinkyho Winkyho sexuální orientace;) Jen mi není dost dobře jasné, jakou vypovídací hodnotu a smysl mají zdejší hodnocení. Jak někteří ve svých komentářích správně zdůraznili, tento seriál je určený pro ty nejmenší děti, takže pokusy o jakékoliv rádoby objektivní hodnocení jsou scestné, pokud hodnotitelem není a) malé dítě nejlépe ve věku dvou tří let, b) člověk natolik empatický, že je schopný se do vnímání takového dítěte vcítít, c) odborný dětský psycholog. Dospělému člověku přijdou Teletubbies samozřejmě jako totální hovadina, ale z pozice dospěláckého vnímání je tento seriál objektivně nehodnotitelný, přestože se tady o to mnozí snažili. Hlavní je, že se to malým capartům (a nejen jim) líbí, z vlastní zkušenosti vím, že si od nich člověk alespoň na chvíli odpočine a co se týče nějaké hypotetické "duševní újmy", tak by bylo bláhové si myslet, že tvůrci bohatě nevyužili odborné spolupráce s dětskými psychology. A pak to hodnoťte jako odpad. Subjektivně? Dobrá, nic proti. Ale objektivně těžko. (17.02.2009)

Direktní zlo. Epizody Houbičky, Baterky a Louže: Cílová skupina, pro niž má být tento pořad vedle kojení a spánku hlavní pravidelností každodenního rytmu, se u televize má učit např. broukat - to je kromě tulení jediná dovednost, v níž Po funguje jako přímý vzor. Jinak "Telkobaculáčci" s ničím nezačnou sami, vše se učí definovat ze své matrix. Žijí v prázdné krajině, jíž dominuje stožár s magickým větrníkem a ve všem se řídí pokyny všudypřítomných sluchátek. Na bříšku mají obrazovky. Ninadel má bohužel nejspíš pravdu. Zbývá dodat, že potenciál tohoto přelomového globálního výchovného nástroje velmi dobře pochopila slovenská "Jojka", v jejíž verzi Telebaculáčci zdraví zásadně "ajój". (01.06.2013)