Paviljon VI
Obsahy(1)
Tíživé drama provinčního lékaře v zanedbané nemocnici, který nachází jedinou spřízněnou duši v psychiatrickém pavilonu a je za to společností zničen. Modelovou situaci Čechovovy povídky přenesl Pintilie do současnosti, sevřenost děje a myšlenkovou hutnost zvýraznil krátkými záběry a zvukovou stopou se znepokojivými hluky. (NFA)
(více)Recenze (3)
Tento film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1984/85. ()
Velmi depresivní televizní film; ze všech Pintilieho předpřevratových jednoznačně nejdivadelnější. Přes všechnu řemeslnou brilanci občas probleskne studiová těžkopádnost východních televizních inscenací té doby. Dokud jsem si neuvědomil, že jde o film pro televizi, iritovalo mě to víc, než bylo třeba. Filmovost naopak probleskne v exteriérových jízdách, kdy jde doktor podél baráků, případně v ručně snímaných detailech tváří v „pavilonu“ anebo ve střihu „bláznovských“ koupelí anebo vzpoury. Samozřejmě je tu velmi pečlivé vedení herců, to Pintilie uměl. Zoran Radmilović se mi líbil snad víc jak hlavní hrdina, vznětlivý, hezký muž; jižan. Přišlo mi, že tu vidím spíš styl Alexandara Petroviće, než Pintilieho. Mohl to ovlivnit štáb a produkce? Anebo to je jen dojem ze srbštiny? Výprava otřesně zprostředkovává, co asi nejvíc Pintilie chtěl tlumočit. To téma je silné. Je divné mu dát méně než plný počet, ale film nemá intenzitu většiny Pintilieho děl. Ostatně motivy filmu se v jeho filmech i nadále vracely: nepřizpůsobivost, vyloučení, exekuce. Silné tři. ()
ocenenia : MFF Cannes 1979 - uvedené v sekcii "Un certain regard" ()