Kámoš

Vcelku povedená komedie s prvky dramatu. Bavil jsem se, i když v druhé polovině je tu několik zbytečných momentů a hluchých míst a ten závěr byl na mě až příliš... Nápad ovšem dobrý, příběh taktéž (až na zmíněné) celkem fajn a stejně tak herci sympatičtí, své role nekazící. Celkově má ovšem Morten Tyldum povedenější filmy. 55% (01.08.2015)

Počáteční rozpaky vydržely možná i déle než hodinu. Potom se to trochu rozjelo, konečně se začalo něco dít a já už jsem nemusel tolik myslet na to, že je to o lidech bez mozku i bez charismatu, ten dlouho očekávaný, vymodlený děj jim nějaké, byť minimální charisma dodal, ale ten mozek mi tam chybel pořád, a já jsem se utvrdil v tom, že prostě nechci ztrácet čas hloupými filmy o hloupých lidech. A tohle byl jeden z nich. Bohužel pro mě. (31.01.2015)

Filmů s tímto názvem tu máme několik. Krom tohoto je ještě výborný německý z roku 2006. Tady nahlédneme pod pokličku na první pohled zdánlivě bezstarostného života 3 kamarádů, kteří spolu bydlí v jednom bytě. Nakonec se ukáže, že každý z nich má kupu svých problémů, které jsou pro něj jako jednotlivce prakticky neřešitelné, ale kolektivně vše zvládnou a my diváci dostaneme přídavkem i romantický happy end. (23.11.2008)

Příběh je jednoduchý stejně jako celý tenhle film. Kdyby nešlo o film ze severské produkce, ale americké, asi by bylo složité se ztotožnit s hrdiny. Tady jsou ale hrdinové stejní jako u nás v Čechách, mají stejné problémy a žijí obdobné životy. I my v Čechách někdy musíme volit mezi přáteli a kariérou, dvěmi ženami nebo mezi svými osobními cíli a neočekávanými následky činů z minula. Přijetí osobní zodpovědnosti za sebe i za své okolí, tradiční hodnoty jako je přátelství a láska, to je oč tu běží. Je tu možná spousta klišé, kterým se na Severu říká mainstream, ale u nás v Čechách, kde frčí spíš zámořský styl emocí, tyto klišé fungují skvěle. Film mne strhl a stal jsem se nadšeným fanouškem Kristofera a jeho party, a nevadil mi závěrečný happy end, který v případě mnha příběhů znechutí. Skvělá zábava, mnoho k zamyšlení, užil jsem si to. Jak lepič plakátů ke štěstí přišel... (03.02.2007)

Tři kámoši se baví neškodnými legráckami a Kristoffer "bez kamery ani ránu" je filmuje. Náhodou dostane příležitost vyjít se svými filmečky do světa a být "Jackass, ale jemnější". Problém je v tom, že to není jenom JAKO, ale že se na televizní obrazovce odvíjí skutečné niterné soukromí. Překvápko a velmi milé, herci všedního vzhledu, všední repliky, všední situace a jakoby celý ten film byl "jenom" ležérní domácí video, ve výsledku ale tak spřízněné. (29.03.2006)