Bejval sem slavnej

Klišovitá sračka, jejíž hodinu a tři čtvrtě dlouhou stopáž jsem projel za cca 30 minut, protože takových příběhů o underdogs co jsou zrovna down on their luck, a co se svu pílí a houževnatostí znova dostanou na výsluní už byla natočená celá řada a podle naprosto stejné osvědčené formule, kterou vidíme i zde a je stejně predictable jako u každého jiného takového snímku, co má plebsu v těžkých dobách asi dodat naději mottem: "Jdi si za svým snem, no matter what, a nakonec se ti podaří prorazit, překonat nesnáze a najít znova úspěch a naplnění, a ještě to při tom bude objevná, sebepoznávací cesta plná retrospekce a katarze, na které se nejen vyřeší všechny tvé osobní a vztahové problémy, ale najdeš i spoustu nových a nečekaných kamarádů na celý život, vyřešíš si vztah s matkou a nejdeš novou přítelkyni i smyls života." Bléééé! Hnus! Feel good filmy co dávají plebsu naději znova znova ráno v 6 vstát a jít do rachoty za minimální mzdu jsou asi potřeba, ale tohle je vážně cookie cutter replika všech klišé co jsme už v podobných sračkách viděli nesčetněkrát. Jediná hvězda za celkem dobré herecké výkony. Jinak jsem ale velkými gesty hlavního nesobeckého a empatického hrdiny víceméně neispirován, jelikož jsou velice přitažené za vlasy. Spíše to vše vyznělo velice hloupě a nepravděpodobně. Bývalá hvězda z 90's boy bandu si vybere muzicírování po barech a klubech s autistou, namísto kontraktu a tourování za velké peníze ze slavným muzikantem z jeho doby minulé slávy??? Naivním teenagerům se to určitě bude líbit ale nám, co známe reálný svět víme, že se tomu nedá moc věřit a vyznívá to hodně licoměrně a patronizing. Jako že nejen že je hlavní hrdina schopen vyhrát zpět svou ztracenou kariéru a odrazit se ze dna, ale nakonec se na ni vykašle a udělá tu správnou věc a jde do muzikantského holportu s autistou? Please! 10% (20.09.2022)

Po prvních 15ti minutách jsem to chtěl vzdát... No a udělal bych chybu. Podobných filmů bylo natočených mraky, se stejným dějem, stejným koncem, tenhle byl ale něčím jiný a pokud bych měl použít jedno slovo, které ho charakterizuje, ty by bylo "roztomilý". Prostě mi teď v době, kdy na vás vyskakuje z obzazovky jeden psychopat za druhým (jak v reálu, tak ve filmech) sedl do nálady. P.S. Vzkaz od plebsu a naivních teenagerů pro kočkodana - protřelého absolventa Vysoké školy života: Tohle je portál pro hodnocení filmů, ne na vypouštění flustrace a zvracení na lidi! Na to vám výborně poslouží jiné servery a diskuze na nich... (28.09.2022)

Vypočítateľná avšak celkom slušne natočená jednohubka, ktorá predovšetkým zaujme celkom dobrým combom (a experimentom) synthu a bubnov. Všetko ostatné (príbeh, jeho vedenie a vývoj charakterov) pola predpokladov a bez nečakaných odobočiek. P.S.: Režijný debut Eddieho Sternberga. Osobné hodnotenie: 72% (***) (17.09.2022)

Melancholická, až skoro depková záležitost, ale ne nepříjemně. Dává možnost vcítit se do člověka, který bejval slavnej a o dvacet let později nemá na večeři. Je o to hledání a znovunalezení sebe sama. Když už to vypadá, že není žádná cesta, ona se nějaká vyloupne. Akorát si myslím, že z tématu šlo vytřískat podstatně víc. Pro bývalé popové hvězdičky je to ale pětková záležitost. (23.03.2024)

příběhů o zkrachovalých/kdysi slavných umělcích, kteří prostřednictvím něčeho/někoho znovu najdou sami sebe, svojí lásku k tomu co dělali a třeba se znovu stanou slavnými už tu byl nespočet. V tomhle případě sem se navíc bál obsazení Eda Skreina, protože to je pro mě osobně herec bez špetky charismatu a zatím sem ho neviděl v roli kde by mě bavil. I used to be famous ovšem bude výjimka potvrzující pravidlo, protože Skrein se svým autistickým parťákem, kterého náhodně potká při vystoupení na tržišti tvoří sympatickou dvojici a i když se celý film ubírá klasickou a ničím nepřekvapující cestou, bohatě to vynahrazuje slušnou a milou atmosférou. Dokonce i ta hudba, která je dost retro byla překvapivě fajn...60% (03.10.2022)