Pán velryb

Maoři osídlili Nový Zéland poměrně pozdě, nejspíš v období od 9. do 15. st. A i když se první Evropané objevili nepříliš dlouho potom, stihli vytvořit jedinečnou kulturu. Tato kultura však, nejdříve díky tlaku bílého kolonizátora, dnes díky svodům pohodlnějšího "západního" způsobu života umírá. Degraduje do různých podob, výnosného skanzenu pro turisty, pouťové atrakce, či ekonomicky neudržitelného "skanzenu pro sebe". Ti, kteří jsou na svůj maorský původ hrdí, se s tím samozřejmě nechtějí smířit. A dobře vědí, že smrt národa odvrátí jen tím, když svoje tradice dokáží předat do rukou další generace. A zároveň snad i tuší, že národ se musí nevyhnutelně změnit. "Je to dobře nebo špatně?" ptá se Evropan a často si romanticky odpovídá, že kultura Maorů musí zůstat čistá, původní, nezkalená cizími vlivy. Ale do svého středověku by se vrátit nechtěl. Jaká je budoucnost Maorů, je nejisté, ale určitě nebude stejná jako minulost. Přijmutí nevyhnutelných změn snad paradoxně nejvíc pomůže odkaz minulosti zachovat. SPOILER Pán Velryb vidí naději. KONEC SPOILERU. Zvláštní, snad právě vědomí starých domorodých kultur kolonizací pozápadněných zemí, že je čeká buď přerod nebo smrt, jim umožňuje natočit zajímavý film - i přes určitou jednoduchost a nerafinovanost. Je jedno, zda jsou to maorské snímky Pán Velryb či Kdysi byli bojovníky nebo indiánské Kouřové signály. A bůhvíodkud jsou schopni vytáhnout zajímavé herce - zde především představitelku hlavní hrdinky Paj. Slabší **** (27.08.2008)

Možná trochu schematický, ale krásně upřímný snímek, kterému to bez problému odpustíte. Zasazení filmu do soudobých maurských reálií, plných neznámých tradic a zvyků, stejně tak jako neznámých herců v čele s hlavní dětskou představitelkou, funguje skvěle. Úsporné prostředky dodávají filmu na opravdovosti, i když toho civilního je možná už trochu moc. Krásný obraz podpořený exotickým prostředím. Na vlnách tohohle filmu se příjemně kolébá celých 105 minut. (04.07.2005)

Pro novozélandské obecenstvo (ale koukám, že nejen pro ně) očisťující zážitek, pro mě jen další film o vyplněném proroctví. Tolik propagovaný magický poetismus mi nejspíše proplul pod očima, což asi rapidně snížilo i moje hodnocení. Niki Caro sice pečlivě dbá na vykreslení místních reálií, nenuceně a lehce diváka seznamuje s tamějším prostředím a tradicemi. Zbytečně ovšem zveličuje dojemnou stránku, která se v nestoudném patosu projeví hlavně na konci. (28.12.2003)

Ocenění: Oscar '03 - nominace: hlavní herečka (K. Castle-Hughes)........... BAFTA Children's Award - film........... Broadcast Film Critics Association Awards - mladý herec/herečka (K. Castle-Hughes)........... Chicago Film Critics Association Awards - nejnadějnější výkon (K. Castle-Hughes).......... Independent Spirit Awards - zahraniční film (Nový Zéland)............ Novozélandské filmové a televizní ceny - herečka (K. Castle-Hughes), kostýmy, režie, film, hudba, scénář, vedlejší herec (C. Curtis), vedlejší herečka (V. Haugton).......... MFF Rotterdam - cena diváků.......... MFF San Francisco - cena diváků........... MFF Seattle - režie, film............ FF Sundance - cena diváků..........MFF Sao Paulo - cena mezinárodní poroty. Režie: Niki Caro Scénář: Niki Caro (podle románu Sira Witi Ihimaera). Kamera: Leon Narbey. Hudba: Lisa Gerrard. (24.04.2011)

Hrozně moc mě mrzí, že musím dát tak nízké hodnocení. Ty postavy mi přišly zajímavé, hlavně v hlavní roli malá Keisha byla naprosto okouzlující. Jenže ta hrozná hudba, kamera, pomalé tempo, celkově zpracování katastrofální. Celý příběh šel tak mimo mě, film jsem musel natřikrát dokoukávat, protože to byla prostě nuda. Je to škoda, ten potenciál herecký i příběhový tam je a mohl být ještě větší, jenže film sám o sobě je špatný. :( (21.06.2015)