Recenze (1)
Klasický japonský milostně-tragický příběh z konce 19. stol., reflektující skutečnost mnohem více, než se nám na západě může zdát. Inspirací byl režisérovi i jeho vlastní život (zchudlé samurajské rody, z jednoho takového pocházel i Mizoguchi, viděly jedinou šanci na udržení blahobytu a postavení ve vzdělání synů; na což ovšem musely vydělávat dcery jako geishy - jedinou alternativou pro ženu byla beztak práce ve fabrice). Jde o jeden z posledních němých filmů, filmy mluvené již zažívaly raketový nástup. Takako Irie i Tokihiko Okada byli ve své době velmi populárními herci - její výkon je vysloveně působivý, on zaujme spíše "západnějším" herectvím, než bylo tehdy typické. V rámci němé produkce je snímek velmi propracovaný a technicky na úrovni (samozřejmě i díky svému pozdnímu vzniku). Milostné tragédie tohoto typu byly v Japonsku velmi populární, tato patří jednoznačně k nejlepším z nich (v r. 37 se dočkala předělávky, mj. s Takashim Shimurou, známým z poválečných filmů Akiry Kurosawy), osobně oceňuji hlavně kritický rozměr, kterému dá vyniknout především absurdní vyústění. ()