Příběh odkvetlých chryzantém
(festivalový název)-
Příběh poslední chryzantémy
(neoficiální název)
(více)
Příběh poslední chryzantémy
Zangiku monogatari
The Story of the Last Chrysanthemums
Obsahy(1)
Tokio 1885, Kikunosuke Onoue, adoptivní syn uznávaného divadelního herce, si uvědomí, že veškeré jeho úspěchy jsou pouze díky rodinnému jménu a herecké tradici v rodině. Jediná Otoku, kojná Kikunosukeho nevlastního bratra, s ním mluví upřímně o jeho hraní. Rodina ji ale propustí a zakáže se s Kikunosukem vídat. Začínají se totiž šířit nevhodné pomluvy o jejich vztahu. Kikunosuke se rodině vzepře, je do Otoku zamilován. Spolu s ní opouští Tokio, aby dokázal, že může být uznávaným hercem i bez velkého jména.
Kendži Mizoguči se stejně jako v několika dalších filmech snaží ukázat postavení ženy ve společnosti. I když je "Zangiku monogatari" oproti jeho dalším snímkům neobvyklý tím, že hlavní postavy jsou především mužské, osud malé role Otoku, je velmi dramatický. Otoku, dříve dušená tlakem rodiny, se stane symbolem silné nezávislé ženy, která je schopná učinit svá vlastní rozhodnutí. (venus)
(více)Recenze (10)
Kultivovaný film - a v současných poměrech se může zdát i překultivovaný. Nejen film, ale samozřejmě i divadlo, které člověka nenechá snad ani vydechnout. Kultivovaností myslím to, že je oproštěn od všech těch sarkasmů, ironických komentářů, vulgarismů slovních i obrazových. Prostě není tam nic, o čem by se dalo hovořit v hospodě u píva. Zážitek z filmu je skutečně niterný, nekomunikovatelný. ()
2,5 Dráma, na pozadí ktorej rezonuje kritika spoločnosti kvôli postaveniu žien, od ktorých sa s akousi samozrejmosťou očakávajú veľké obete pre vyššie dobro, t.j. pre úspechy mužov. Film mi veľmi nesadol, keďže všetko v ňom mi pripadá až príliš jednoduché (príbeh, postavy, dialógy) a príliš melodramatické. Ten umrnčaný prejav hlavnej predstaviteľky ma otravoval skoro celý fim. Nepáčil sa mi ani audiovizuál, s čudnými zvukmi v pozadí a s čudnými uhlami kamery, ako z nejakého rodinného videa. No a napokon ma nezaujala ani téma filmu - divadlo Kabuki mi dosť pripomína Pekingskú operu, pričom obe považujem za dosť podivné druhy umenia. ()
Zangiku monogatari je výborný film, který opět dokazuje Mizoguchiho pozorovací talent a výjimečnou schopnost citlivě zobrazit a zároveň zkritizovat ponižující postavení žen v tehdejším Japonsku. Pro mnohé patří mezi jeho nejlepší díla. Já ho tam však zařadit nemůžu. V dialozích je občas předramatizovaný a nadmíru sentimentální a obsahově předvídatelný. Ani herecký představitel mladého Kikunosuke se věkově vůbec nepovedl. Přestože se kamera vyhýbá detailnímu nasnímání jak čert kříži, Shotaro Hanayagi prostě na míle daleko vypadá jak čtyřicátník a ani chlup mladší. Technická stránka je naprosto dokonalá a dlouhé, až několikaminutové záběry, včetně častých nočních sekvencí, pokrytých tajemnými stíny, vyzařují celkovitou, nepopsatelnou elegancí. ()
Silný dramatický příběh, kterému v současné době může škodit velmi pomalé tempo vyprávění, velké zahrnutí japonského divadla, které dnešnímu divákovi mnohé neřekne, a také skutečnost, že se příběh nejeví nijak inovativní. Jenže japonský styl je více jak patrný, ale spíše v poetismu filmu než v čemkoli jiném. ()
(1001) Nemůžu říct, že bych věděla, co napsat, i když mi během sledování hlava pracovala na plné obrátky a i slzy se dostavily v několika vlnách. Snažím se po každém filmu, co vidím, nějak pojmenovat svoje myšlenky a shrnout svoje dojmy, aby ta práce nevyšla "nadarmo", ale někdy to vložit do slov úplně nejde. ()
Galerie (4)
Photo © Film Servis Festival Karlovy Vary
Reklama