Obsahy(1)
Kdyby se Irena Kačírková narodila o dvacet let dříve, stala by se bezpochyby jednou z hvězd meziválečného českého filmového nebe. Ale její kariéra se započala na konci 40. let dvacátého století, kdy v českém divadle a filmu vládl socialistický realismus. Naštěstí poměrně brzo získala angažmá v Městských divadlech pražských, kde se jejím hlavním hereckým oborem staly ženy s velkým Ž. Pod jejím přitažlivým zjevem se dokázaly skrývat různé ženské bytosti: skeptické i romantické, vypočítavé i důvěřivé, moudré i pošetilé, pro které byl ale vždy určující především vztah k mužům. (Česká televize)
(více)Recenze (1)
Někdy vypočítavé a chladné, jindy jiskřivě dráždivé – takové byly postavy, které s nezměrnou elegancí a smyslem pro humor ztvárňovala na jevišti i před kamerou Irena Kačírková. Přestože její herecký rejstřík byl mnohem širší, výběr z televizního archivu tuto herečku neobyčejné krásy představuje spíše v poloze šarmantních, svůdných a inteligentních žen, ať už máme na mysli Lysistratu v televizní adaptaci (1965) Aristofanovy komedie, půvabnou kněžnu v Jiráskově Lucerně (1960) či Eleonoru v divadelní inscenaci Pan Hamilkar (1980). Téměř vždycky se ale v jejím projevu ozvala drobná ironie a jakýsi melancholický tón hlasu, kterým dávala na vědomí, že krása trvá jen chvíli a že život nedává nikomu nic zadarmo. Ani jí samé. ()