Zastánce více soustavného sledování než provozování sportu s potřebou čas od času učinit předmětem vtipu a humoru sebe sama (hrozně moc to pomáhá k tomu, abych neztrácel soudnost a nadhled nejen vůči sobě samému). Mezi mé koníčky mimo rozvážně provozované sporty (plavání, stolní tenis, cyklistika, fotbal ve všech jeho formách, turistika) patří i kulturní dědictví v převážné většině jeho forem, vědy o společnosti, ale i historická beletrie, fantastika (raději používám tento ruský termín, i když klasické anglosaské sci-fi rozhodně nezavrhuji), prognostika a od nejútlejšího mládí i syntetické umění - hraný film. Spojovacím můstkem k hranému filmu byla pro mne vždy četba knih počínaje dětskou klasikou. Patřil jsem ke kmenovým zakládajícím členům klubu čtenářů dětské literatury šedesátých let (byl inspirován dnes již také historickým Klubem čtenářů nakladatelství Odeon). Pokud mi čas dovolí, snažím se psát zejména eseje, ale i recenze a drobnější útvary popularizační literatury v dosahu mých soustavnějších zájmů. Neměl bych zapomenout ani na klasickou českou a zčásti i světovou poezii a drama. Čas proto vnímám víceznačně:jako veličinu, kterou nejsem s to ovlivnit, ale také jako rozměr, který se snažím naplnit co nejintenzívnějším prožíváním a zažíváním. A to je bez kultury a umění nepředstavitelné.