Albín jménem Noi

Nelítostná, mrazivá, islandská krajina. Každodenní rutina a stereotyp. Albín jménem Noi žije svým, obyčejným, zapomenutým životem kdesi v zapadlé vísce, kde mrzne snad po celý rok. Nemá před sebou skoro nic, žádné vyhlídky, žádnou naději na lepší život. Nemá nikoho, jen trošku divnou babičku a ještě divnějšího otce, opravdu žádná sláva. Možná to změní nová dívka na obzoru, která by jeho životu dala nový směr. Ale to se ještě uvidí, v téhle nehostinné krajině, nemá nikdo nic jisté. To zcela nepochybně. (06.08.2015)

Tolik jsem celých 89 minut toužila třeba jen po malinké hřejivé chvilce, která by se jen krátce mihla z tohoto studeného místa na zemi a ze srdce stejně osamělého Noia. Možná tam některé byly a jestli ano, tak jen velmi vzdáleně připomínaly to, co si pod tímto pojmem opravdu představuji. Těch mírně úsměvných momentů tady bylo jak šafránu a vůbec se nedivím Noiově touze něco změnit a ani jeho chvilkám naprostého osamění ve svém pro lidi uzavřeném místě. Noia, o kterém vás nutí celou dobu Dagir Kári přemýšlet, co je to vlastně za osobnost, jestli je vám sympatický nebo ne, jestli je hloupý a nebo naopak, jestli je plný emocí a nebo ne, zahrál Tómas Lemarquis opravdu na výbornou. Takové malé, nenápadné a přitom svojí hloubkou velké snímky mám moc ráda. A není nad radu, kterou tam Noi dostal : "Posaď se a buď šťastný." (24.01.2015)

-3* stejně jako u podobného "S milenkou mé matky" jsem si po dlouhé době zopakoval tento islandský film a tentokrát to bylo spíš zklamání. Už mi nepřišel tak originální, ani tak absurdně zábavný a naopak spíš utahaný a pesimistický bez východiska. Takže k tomuto se už nejspíš nevrátím a budu hledat jiné severské skvosty. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (22.01.2017)

Severská filmová kuchařka, která pracuje s jednoduchými a oblíbenými ingrediencemi, pokud si na arktickou kuchyni potrpíte. Tentokrát jsou obsažené recepty opravdu jednoduché, zvládne je téměř každý a pracují zejména s kvalitou surovin namísto komplikované a dlouhé přípravy. Nejedná se taky o nic na kdovíjakou výsostnou tabuli, nicméně takhle na večer příjemně zasytí a člověk má alespoň dobrý pocit, že zase v rámci vlastní pohodlnosti se nespokojil s nějakým fast foodem. Jinými slovy bezútešnost a neměnnost věčně zasněžené islandské díry, ze které není úniku se s léty zračí v pohledech všech zúčastněných. Kdo by se Noiovi divil, že chce odtamtud zmizet pokud možno na druhou stranu zeměkoule. Nejzábavnější je právě ona izolovanost městečka, které je z jedné strany obemknuto obrovskou horou a z druhé zurčícím oceánem tříštícím se o černá skaliska. Navzdory provinčnosti a bezvýznamnosti onoho městečka se zde nachází například i obchody s lepším oblečením či banka, aby dovršily věčné zatracení (ne)šťastných obyvatel, kteří tak nemají jakýkoli pragmatický důvod se odtud kamkoli vzdalovat. Na rozdíl od ultimativního ďábelského závěru (korunovaným nepřátelským kečupem) je vrcholem bezútešnosti filmu scéna, kdy se protagonista pokouší vykrást banku, ale nikdo ho nebere vážně, manažer mu sebere pušku a jde si dopít kafe do kanceláře. Noi se vzteká, ale nakonec se vrátí alespoň si vybrat peníze z účtu. (27.11.2015)

Zaujímavý snímok z prostredia "na kosť" premrznutého Islandu, kde by nechcel žiť zrejme žiadny "tunajší" teenager. No, a tamojší teenager zas zrejme sníva o tom, že by raz mohol žiť tam, kde tunajší teenager. Ťažký život na ďalekom severe, kde človek nemá takmer žiadny priestor na realizáciu či "osobnostný rast", tobôž vo svojom mozgu dosiahnuť rozmach endorfínov. Je mi veľmi ľúto, mam rád severskú tvorbu, no v tomto prípade som akosi z hlavným hrdinom súcitiť nedokázal, samotný príbeh ma nijak nezaujal, a až na pár pasáží, nijak mimoriadne nepobavil. (12.05.2016)