První den mého života

Taliansky snímok plný melanchólie, jemnej štipky humoru a podnetnej pointy. Celý film sa prakticky viezol na konverzačnej vlne, kde padlo aj zopár zaujímavých myšlienok o živote, vzťahoch a ľudských prioritách, a to všetko na veľmi príjemnom hudobnom podmaze. Musím ale povedať, že mňa to až tak nebavilo a po pár minútach som sa už začal nudiť. Malo to aj svoje svetlé chvíľky, ale celkový dojem z filmu bol dosť rozpačitý, takže za mňa len priemer. 55 % (12.02.2024)

Dobře napsané pestré postavy, ke kterým jsem si rychle udělal vztah. Chápal jsem jejích motivace a užíval si jejich interakce. Soundtrack parádně sedí, dokresluje atmosféru a podtrhuje důležité momenty. Celé okořeněné správnou dávkou černého humoru. Něco asi odhadnete, ale až do konce jsem si nebyl jistý, jak to přesně celé dopadne. Sázky jsou vysoké, stejně jako napětí. I slzy jsem na konci neudržel. Velice příjemné překvapení (06.01.2024)

V nějakých fázích života se dá obhájit, proč někdo napsal podobný scénář, ale věřte mi, že žádná z těch fází už není po maturitě. Mudrující povýšená esoterická sračka pro čtenáře časopisu Moje psychologie a lidi, co by mi na tohle řekli, že je to od mě logická reakce, když jsem štír. Genovese přijal svoji roli moudrého pozorovatele a hodnotitele těch směšných lidských charakterů, přičemž si zjevně velmi hlídá, aby se nikdy nedostal ze svojí maloměšťácké bubliny, která ho tolik miluje, protože se vykazuje podobně povrchním mindsetem jako on a jeho postavy. Jeho snaha o odhalení toho, že pod zdánlivě komplikovanou osobností jsme vlastně všichni jen marniví dobráci, je tak strašně arogantní, až se fakt nemůžu zbavit pocitu, že v rámci důkladné přípravy na natáčení by udělal nejlíp, kdyby si ustřelil hlavu. To je v pohodě, to můžu takhle napsat, on přece ví za mě, že to tak ve skutečnosti nemyslim. Nebo...? (05.04.2024)

Určite u mňa zahrala atmosféra kina Lumiere, ktorá v celkovom dojme pridala aspoň jednu hviezdičku. V hlavnej úlohe môj obľubený Toni Servillo, známy predovšetkým zo Sorrentinových filmov. No narozdiel od týchto tu nemá veľmi čo hrať. Zachraňuje to svojou charizmou a dobráckym úsmevom (aby sme pochopili, že naozaj hrá postavu dobráka). Valerio Mastandrea už v podobnom filme hral, dokonca od rovnakého režiséra (Miesto splnených túžob). To boli silnejšie štyri hviezdičky. Film ťahá skvelý nápad. Rozoberáme tu veci, o ktorých sme už všetci niekedy chtiac-nechtiac premýšľali (napr. ako by vyzeral náš pohreb). Páči sa mi aj nie prvoplánový prístup k výberu dôvodov, prečo dotyční spáchali samovraždu. Slabšia mi prišla postava malého chlapca - bol asi iba barličkou pre dôležitejšiu postavu policajtky, ktorá vďaka nemu znovuobjavila svoj materský pud. Aj nemocničná scéna s tým, keď sa naplno prejavil charakter jeho rodičov mi prišla ako jediná zlá z celého filmu. Rozprávačský koncept siedmich dní by sa vopred mohol zdať ako repetitívny a schematický, no napokon bol využitý veľmi dobre. Záver zodpovedá minimálne dve otázky, ktoré sme si počas celého filmu kládli (no spoiler). (08.01.2024)

Velmi osvěžující a hluboký film s existencionální filozofickou tématikou. Jen ten povrchní motivátor mi nepřišel úplně dotažený a pochopitelný... Ale možná to byl záměr :) Trochu mi to připomínalo Votočkův film Na křídlech slávy (1990) . V kině mě i dost bavil obsedadlo sedící pán, který několikrát řekl, že to je totální hovadina, ale kvůli doprovodu vydržel až do konce a od začátku titulků sypal do éteru jednu nadávku za druhou. Tak jsem zvažoval, že mu řeknu, co si o tom filmu myslím já, ale nevím, zda by mu to zvedlo náladu... Možná mu pomůže ten týden k dobru. [kino MAT] (17.01.2024)