Hrob světlušek

War. War never changes. Citové vydírání? Pravděpodobně ano. Ale kromě toho taky ještě relativně nedávná historie, jejíž silné příběhy se dají vyprávět donekonečna. A tady mě párkrát zamrazilo způsobem, který bych od animovaného filmu rozhodně nečekal, Už jen třeba při těch bezstarostných scénách, do kterých znenadání zazní sirény oznamující blížící se bombardéry. Jako celek je to hezky vypointované (příhodný název), po vizuální stránce příjemně umírněně animované i ozvučené (až na ze začátku trochu přehnaně upištěnou Setsuko). Anime příliš neholduji, ale toto dílo bych klidně doporučil komukoli. Protože zrovna tenhle kousek ve mně vyvolal chuť zkusit i něco dalšího. (16.09.2020)

Děj: Během bombardování příjdou sourozenci Seita a Setsuko o matku i svůj domov. Otec sloužící na válečné lodi se stále neozývá. Seita dělá, co může, aby nahradil své malé sestřičce oba rodiče. Postupně je pro něj stále těžší sehnat někde jídlo. Po té, co Setsuko umírá, ztratí život smysl i pro něho. - Komentář: Můj nejlepší anime film. Mám ho radši i než třeba Akiru. Takahata mnoho filmů netočí, ale když se tak už stane - dokáže vytvořit skutečný skvost. Tento film v sobě skrývá jediné nebezpečí - že vás zaplaví bezbřehým smutkem. Doporučuji pro optimisticky začinající páteční večery. Jedině v takový den ho dobře unesete. (25.01.2004)

Tak takhle dramatický nebo spíše dospělácký a hrozně smutný animák jsem z japonské produkce snad ještě neviděla. Začala jsem věřit tomu, že ne vše, co je animované, je dětské (asi první mě o tom přesvědčil Persepolis). Je z toho všeho cítit smrt, zkáza a utrpení. Hlavně ten začátek... "V noci 21. září 1945 jsem zemřel" (to není spoiler, toje prostě první věta filmu). Potom opravdu realisticky zobrazena válka a její důsledky.. ohořelá těla, ofačovaní lidé, brouci v obvazech... no a pak samozřejmě protloukání se sirotků. První film od Takahata, co jsem viděla a musím říct, že mě dostal svou atmosférou i příběhem. Kdo neuronil ani jednu slzu při "pohřbu" Setsuko, tak nemá srdce. (17.01.2014)

Také mě toto velmi smutné a dojemné anime o strastech, které zažívají obyčejní lidé během 2. světové války, ukrutně vzalo. Neskutečný emocionální zážitek! Poslední minuty snímku vyždímají slzy snad i z toho největšího necity. Hotaru no haka je mnohými považováno za nejpůsobivější protiválečný film. Myslím, že právem. (30.01.2006)

Pokud jste v dobré náladě a rádi by jste této příležitosti využili, stačí si pustit tento skvost kinematografie. Náladu vám to pravděpodobně srazí na celý týden na dno, ale pouštět si Hrob světlušek ve špatném stavu by mohlo být až příliš nebezpečné. Jednoduchý příběh o osudech dvou sourozenců může mít velice zdrcující efekt na kohokoli, kdo se tomuto dílu otevře. Proto je také nevhodné pro ty nejcitlivější. Já jsem se osobně několik dní styděl za vše co jsem pojedl. Jednoduchý příběh zachycuje přesvědčivě nejen zrůdnosti války, ale i lidskost, kterou všichni dospělejší postrádají a která se vynořuje se na povrch až ve chvílích, kdy jí již není zapotřebí. Některé pasáže zobrazují představy jednotlivých postav, což je velice přirozené, pokud si přejeme sledovat jejich pocity. Nejedná se tedy o žádné citové vydírání, které zde mnoho lidí zmiňuje. Grafické ztvárnění je překrásné, mnohdy až pohádkové. Přestože mi film zhoršil náladu, jsem velice rád, že jsem jej shlédnul, protože mi v některých věcech otevřel oči. (19.01.2008)