Komentáře uživatelů k filmu (3)
-
woody
Prasárna stejného kalibru jako Věčný žid, přesto diametrálně odlišná. Ukazuje jak kvalitní propagandu náckové tvořili. Tam, kde se vyzývali obyvatelé Říše k nenávisti proti židům nebo socialistům, tady na to museli jít z opačného konce. Vzbudit sympatie (k lékařům) a lítost (vůči pacientům) je hlavním úkolem Ich klage an. A co více, daří se mu to. Ten film je relativně kvalitním dramatem s několika dojemnými scénami. Pro vzbuzení dojmu, že se nejedná o vyslovenou politiku státu, chybí hákenkrojz, náckovské termíny a pozdravy, zkrátka příběh, který se mohl odehrát kdekoliv a kdykoliv. Právě v tom tkví největší nebezpečí, v této sekundární indoktrinaci správnosti euthanázie. Samozřejmě, člověk si může myslet, že byli vedeni dobrými úmysly (což mu podsouvají velmi nevtíravě), ale kdo tomu při pohledu na plakáty s nápisy "Duševně nemocní stojí říši 60 000 marek. Je to i vaše volba" skutečně věří? Z historicko-společenského hlediska neskutečný přínos. Přesto budete trpět jistou schizofrenií: budete opět o něco blíže pochopení ohavného a veskrze nelidského systému. A přesto přestanete ještě více chápat, jak mohlo dojít k odhození veškerých humanistických názorů, které z větší části formoval právě německý národ.(26.9.2010)
-
HenryS.
Propagandistický nacistický film na téma eutanázie. Možno viděno v červnu 2008 na Psychofestu v kině Atlas v Praze. Zajímavé je, že tímto filmem se kino Atlas otevíralo 31.11.1942. In: Iluminace 4/98 Jiří Hilmera: Stavební historie pražských kinosálů, 3. část, s.125.(7.12.2008)
-
gjjm
Měl by to být příběh ilustrující nezbytnost dobrovolné euthanasie postižených. Je to v podstatě o tom, jak mladý perspektivní lékař dokáže své roztroušeně sklerotické mladé perspektivní manželce svou lásku tím, že ji zaeuthanasuje, aby nebyla přítěží Rajchu a následně je za to souzen (paradoxem je, že na roztroušenou sklerosu zemřel i regisseur Wolfgang Liebeneiner - holt kdo s čím zachází...). Neměl jsem k tomu titulky a musel jsem si vystačit se svou charou němčinou, každopádně mne od filmu odpuzovala nesympatičnost všech postav a šáhlost některých scén (oční vyšetření prostě rolls on the floor laughing...), tupost a nesouvislost většiny dialogů a celková zdlouhavost filmu. Nepochopil jsem systém, podle kterého si postavy zapínají hudbu. Příjemně mne překvapilo jednak to, že se tu (přestože jde o propagandistický film, propaganda je zde přítomna jen implicitně) nemává hákovými kříži a celé je to natočené víceméně se smyslem pro realitu, což je u propagandy velká výjimka. Několik scén je docela působivých (třeba ta, kde se už paraalysovaná Hana snaží hrát na klavír). Navíc bych film spíš než na Německo let čtyřicátých tipoval spíše na Ameriku konce let padesátých, což jistě není nezajímavá paralela. Vlastně je zajímavé srovnat to s romantickým filmem jako žánrem (genologická charakteristika soudního dramatu, romantického dramatu, lékařského dramatu atd. se za tu dobu v podstatě nezměnila, změnilo se jen prostředí) - a je deprimující vidět, jak může film ovlivnit veřejné mínění. Zajímavý dokument, jinak nic moc. Dá se stáhnout na http://www.archive.org/details/1941-Ich-klage-an(6.6.2010)
