Sarkastic

„Přines mi láhev vody.“ - „Pane, tohle je vesnice Pasi.“ - „A?“ - Jsou z nižší kasty, pane. Z nejnižší. Chovají prasata. Nepijeme vodu, které se dotkli. Nesmíme se jich dotknout. Ani jejich stíny na nás nesmí padnout, pane.“ - „Nihal Singhu, dones mi jednu.“ Protože nový komisař to hodlá dělat podle sebe…Divák je na tom podobně jako hlavní hrdina. Snaží se proniknout do místních poměrů a jejich nepsaných zákonů, zvláště pak do šíleného kastovního systému, který je opravdu absurdním reliktem minulosti. A proto ve výsledku ani nejde tak o kriminální případ, jako spíš o problémy indické společnosti jako celku. A ten přesah je zajímavý jako celé vyšetřování, které nemělo příliš slabých míst. Jistě, konec je až přespříliš idealistický, ale já byl převážně spokojen, takže dávám solidní 4*. „Obhajuješ systém.“ - „Jen dělám svou práci. Nedochází k vraždám ze cti? Myslel jsem, že o tom s tebou můžu mluvit. Ale nevěříš v umírněnost. Chceš, abych byl aktivista, ale dodržoval zákony. Chceš mít hrdinu, Aditi.“ - „Ne, Ayane. Chci někoho, kdo nečeká na hrdinu.“

„Anno, rád bych s tebou mluvil.“ - „Za hodinu ale začíná zápas.“ - „Jakej zápas?“ - „Přece Superclásico! Už za hodinu.“ - „A je to utkání důležitý?“ Aneb když váš nezájem o manželčin milovaný fotbal vede až k rozvodu…Když přiletíte do Argentiny a vaším prvním setkáním je střet s rozčilenými fotbalovými fanoušky následované až příliš intimním setkáním s manželčiným milencem, nedá se to hodnotit jako slibný začátek. Jenže Christiana čeká ještě tvrdší střet s realitou. Pro něj hořký, pro diváka úsměvný, přece jen jde o oddechovou komedii s jednoduchým humorem, který tu a tam lehce pobaví, ale po většinu času nijak zvlášť neoslní. Zároveň snímek sází na velkou nadsázku, neb postavy se chovají dost iracionálně, a některé jejich zkraty spolu s motivacemi nedávají moc velký smysl (ani mixování dánštiny a španělštiny se příliš neřeší). I přes vzhledem k vývoji trochu nečekaný závěr jde o čistě průměrnou věc. „Christianovi začalo docházet, že ho okradli. Ale byli slušní a milí. Takže si to uvědomil, až když se vracel domů, a neměl na sobě vůbec nic.“

„Dals jí projímadlo?“ - „Jo, ale pořád nic.“ - „To bylo před 2 dny!“ - „Nemůžem ji nechat vyšetřit?“ - „Pečlivě přemýšlej. Chybí ti vězení?“ - „Možná může někdo přijít a podívat se na ni.“ - „Ne, nikoho dalšího do toho nebudem zatahovat. Jen ty a já.“ Bratři Erik a Atli, oba v pořádných finančních problémech, vymysleli plán, jak si přivydělat…nebude to ale pro ně příliš velké sousto? Jde sice o celovečerní režijní debut, ale je fakt, že režisér snímku už stačil nabrat nějaké zkušenosti při natáčení islandského krimi seriálu V pasti. I v tomto filmu zůstal věrný žánru a výsledek není zas tak marný. Už úvodní pasáž s pašováním drog má slušný náboj, zvlášť, když je pak ukázaná ještě z trošku jiného pohledu. Pak se začne hlavním hrdinům kazit stále víc věcí, s čímž přibývá i solidní porce napětí. Bohužel, směrem ke konci se snímek nevyhne jistým klišé (nejištěná policistka, probraná „pacientka“), a když už to vypadá navzdory vývoji na psychologicky zajímavé vyústění, přijdou tvůrci s otevřeným závěrem, dle mého docela zbytečně. Takhle to vidím pouze na lepší 3*.