Místo

Zajímavý film, do kterého jsem se spočátku obtížněji dostával. Hlavní mladý (ne)hrdina tehdejší současnosti v průmyslném koncernu působí jako ňouma, který navzdory jasně určenému nevyhnutnému cílu (získat pracovní místo) zatím neví, co od života chtít nebo čekat a nejedna scéna (např. v poloprázdném sálu daleko od lidí za stolem) tu ještě více podtrhuje jeho vnitřní ztracenost uprostřed tohoto velkého světa. Nesleduje se to zrovna nejsnadněji, v souladu s realistickým ztvárněním onoho odosobněného života v kapitalistickém velkoměstě s bezejmenní firmou, v níž si jde běžný den spříjemnit o pauze kdyžtak jen chováním akváriové rybičky v sáčku u umývadla, působí takhle odtažitě a odosobněně i téměř celý film. Domenico je jeden z mnoha mladých lidí onoho dneška, které Ermanno Olmi ve svém raném filmu zachycuje, o minulosti, rodině i pracovních kolezích Domenica se nejspíš schválně dozvídáme velmi málo, jsou mnohdy jeden jako druhý, navzdory případným osobním problémům (zhoršující se zrak postaršího úředníka u zadního stolu s lampou) tu většina z nich snadno splývá dohromady. Přesto musím říct, že ta dusivost, zdánlivá prázdnota a monotónnost dýchající z precizně nasnímaných dlouhých scén mě tu postupně neskutečně pohltila, až jsem v některých částech, zejména během dlouhého monotónního čekání na zkoušky, na výsledek, u napětí během pohovoru skoro nedýchal. Přestože pár jiných scén u mě naopak vyvolalo pocit zdlouhavosti, realistické ztvárnění dobového prostředí v nadčasových konotacích spolu s autentickou atmosférou a působivých kamerových záběrů dělá své a nejen závěr si pro celý film vysloužil z mé strany poctivé 4 hvězdičky. [75%] (14.02.2022)

Viem, ze reziser ERmanno Olmi natocil Strom na drevaky roku 1978, no ale toto ma nejak extra nechyatilo. On isliel v Taliansku z mesta A do B, v meste B /Milano/ si nasiel pracu. No a o tom sa toci cely film. Jo ako som artovy hnedopich, ale tuna je tempo uspavajuce,m dialogy tvoria len vatovo plane plky a nedialo sa nic. Proste nic pre mna ako laika nedouka, toto dokazu nadhodnotit fuckt len vystudovane filmove teoretiky -elitari : 60 % (05.12.2017)

Prostý, a přitom tak silný film. Zatímco Černý Petr mi přišel takový (po česku) třeskutější a vlastně nikam moc nespěje, Místo je o poznání vážnější. Dospívání hlavních hrdinů je sice plné úsměvných detailů (např. nejistota z první návštěvy kavárny), celkově ale působí docela tísnivě. Už jenom to prostředí odlidštěné kancelářské mašinérie. (13.09.2018)

Příjemný závan tradic neorealismu, který Olmi tímhle a dalšími dvěma filmy na přelomu padesátých a šedesátých let v Itálii obstaral, může být pro českého diváka zajímavý i tím, že právě zde se ve svých začátcích hodně inspiroval pozdější velikán Miloš Forman. Místo navazuje na neorealismus hlavně využitím neherců, natáčením ve skutečných exteriérech a polodokumentárním přístupem, jenž vytváří autentický obraz tehdejší italské pracující třídy. Nejedná se o sociální kritiku, ale o pouhou reflexi nových možností vyvinutější byrokratické společnosti, a v tom ohledu mě trochu mrzí absence nosnější zápletky, do které bych se mohl ponořit, a společně s hlavní postavou tak příběh zúčastněně prožít. Formálně se jedná o špičkově sladěné dílo, ale dnešnímu publiku už zkrátka, na rozdíl od neorealistické bašty jako jsou Zloději kol, nic moc přínosného nesdělí. 75% (12.12.2017)

Dokonale zachycený vstup do života jednoho řadového chlapce. Vedle sebe a zároveň dohromady jak neskutečně prostě a lidsky natočené scény sbližování dvou mladých lidí a první kontakty mladíka s prací a odpovědností, tak chladné a objektivní scény administrativní mašinérie, pracovní hierarchie, odcizení výměnou za živobytí. K tomu s neradostným reflektováním reality, v níž se lidé snaží žít své naděje, očekávání, radosti a strasti na pozadí a pod taktovkou cizího vnějšího světa, který nemají ani zdaleka ve své moci (např. vliv prvotního pracovního zařazení dvou potenciálních mlienců na jejich pozdější vztah; osobní životy kolegů z kanceláře nehrají samy o sobě žádnou roli - důležitost nabývají právě jen ve vztahu k fungování pracoviště: aneb uprázdněný stůl...). Střízlivý, neokázalý a přesto pohlcující a až na dřeň působící jednoduchý styl. (22.01.2014)