Recenze (1)
Nedá se říct, že by se Západ do posledního oka držel nějakého kodexu vnímání reality, ale přece jen spíš sídlí v mentální organizovanosti, uvažuje v bodech a množinách o bodech v množinách a mimo množiny, v ohraničení, - aby byl jeho abstrakt reality jasnější. Východ, alespoň ten-co-setrvává-v-rozbřesku-mysli, tkví v organičnosti, žije osmózou a smýšlí v soustředných kružnicích, které se vrství donekonečna. Resumé tu nelze formulovat; musel by jím být celý organismus skutečnosti. Režisér a jeho film vyrůstají v tomto neohraničeném prostoru; jako jiní a jejich díla (. : .: :: …). – V téhle dimenzi, ve Ztraceném astronautovi, spočívá lidská bolest na stejné úrovni jako voda, která odkudsi vtéká do interiéru filmu; bolest i voda, elementy stejně nestlačitelné, proudící, a potenciálně stejně obrodivé (nebo záhubné). – Za okny téhle glosy právě prší. ()