Bez slunce

Já, dokument. Tak trochu poezie. Píši kamerou. Zaznamenávám. Rozhlížím se. Přemýšlím. A docházím k závěru: Svět je roven banalitám, význam prochází napříč. Na pomezí reality a kolektivního snu. O neonové metropoli, třech islandských dětech, smrti žirafy. Oplácím pohled do hloubky. Jsa fascinován pamětí, jsa fascinován časem. Posedlý Vertigem, pravdou ve spirále. (10.09.2011)

Vzpomínka na vzpomínky, úvaha o čase a místě, teleport do přemýšlení autora a reminiscence na tisíc a jednu věc, o kterých váháme, když nemůžeme usnout. Cestopis naopak, protože vám zamotá hlavu víc, než že by cokoliv o Japonsku (a dalších zemích tu popsaných) vysvětlil. První velký esejistický film a v mnohém dodnes nepřekonaný. Od umění vlastně už ani nechci odpovědi, jen dobře položené otázky. (21.09.2023)

Tady jsem našel o Japonsku to, co jsem marně hledal u Špáty, a ještě: zhmotněné kolektivní nevědomí napříč planetou a časem; rituály a zápasy národní i ryze soukromé, skutečné, sublimované do her i ztajené v podkoří duše; tichou sílu ženství; oči upřené z obrazů; obrazy nečekaně zmrazené, aby nastavily jinou tvář, i obraz připravený, očekávaný a pak zlomyslně uniknuvší po jediném filmovém políčku, lze-li vůbec uvěřit, že byl; obnažené žíly města i rány těla a spoustu dalšího, vše provázáno resnaisovsko-reggiovským vířením a splétáním a uzavřeno s omračující razancí. (02.08.2013)

3,5 Obrazovo podmanivé dielo, ktoré veľmi originálnym spôsobom nazerá na kultúru (film), spoločenské zvyklosti a životný štýl bohatého západného sveta (tu konkrétne japonského Tokia), ktorý dáva do kontrastu so svetom chudobným (Afrika). Film má taký dosť splašený strih, čo akoby znázorňovalo zhon  sveta. Priznávam, že miestami to bolo pre mňa ťažšie zrozumiteľné, čo bolo dané množstvom hlbších filozofických úvah o živote, navyše v trochu náročnejšej angličtine. Zážitok z filmu u mňa zrážajú aj dlhé a nezáživné ceremónie. Sans soleil je akousi magickou filmovou básňou o čase, o smrti, o dejinách ľudí a o pamäti ľudstva. (10.10.2021)

Chris Marker asi nebude můj oblíbený autor, i když se rozhodně jednalo o tvůrce, který je jedinečný a který má co nabídnout. Jeho pohled skutečně není možné snadno napodobit, stejně jako formu, kterou natáčí. I když se na první pohled jedná o dokument, tak je zde cítit jasná provázanost, která je spojena s Markerovou osobností a tím i jedinečná. (14.12.2015)