Kroužek sebevrahů

Nesedí mi asijské filmy, opravdu jen málokterému dokážu přijít na chuť. Už je to tak 4-5 let zpátky, co jsem si "Suicide circle" pustila a hodně mi z tohoto filmu utkvělo v paměti. Hromadné sebevraždy jsou prostě šokující, to se v hlavě uchytí spolehlivě a v tomto případě byly masakry (zvlášť ten úvodní) opravdu drtivé. Film není primárně hororem, spíše tvrdou kritikou společnosti, konzumního stylu života, potlačování individuality, vlivu médií atd.. Snímek vlastně nemá ani pevnou dějovou linii, což je pro mě jedna z iritujících věcí: první mrazivou polovinu jsem sledovala v očekávání, kdy se to konečně rozvine a kam to bude směřovat... marně. Druhá půlka se pak změnila ve frašku, jakou bych nejraději vypudila z paměti - japonský psychedelický muzikál s mravoučnými a mravokárnými texty. Nebyla to vyloženě ztráta času, zklamání však jistě. Prvním dojmem po dokoukání byl vztek a znechucení, roky odstupu přece jen ubraly na trpkosti a daly mi možnost docenit některé scény. 35% (14.04.2009)

Nebavilo mě to, vlastně je to první asijský film, jenž mě velmi zklamal. Čekal jsem nějakou ohromnou myšlenku, ale té jsem se nedočkal, je to prostě takové nijaké a tím pádem nezajímavé. Povedlo se zachycení násilí, ale já se nechtěl koukat na bezduchou krvavou jízdu, chtěl jsem vidět film o myšlenkách sebevrahů a vlivu médii, tento motiv filmem sice prochází, ale já ho nějak nepochopil, pointa šla úplně mimo mě, což je paradoxní, jelikož jsem od začátku věděl, že (SPOILER za za sebevraždami nějakým způsobem stojí Dessert SPOILER). Takže se omlouvám, pokud je Jisatsu saakuru nějaké ohromně filozofické dílo, jenž jsem nevypozoroval a poté neocenil, tak jak jsem měl. 40% (30.11.2012)

Sonův (snad to skloňuju správně) postmoderní guláš, který, ač namíchán z rozličných ingrediencí, představuje překvapivě homogenní celek. Nachází se zde splatterově pojaté scény (úvodní scéna se školačkami a vlakem doprovázená cirkusově rozvernou hudbou či úklid ucha), klasický horror, sociální kritika, dekadentní muzikál alá The Rocky Horror Picture Show, ultračerná komedie či momenty jako vystřižené z tradičního krimi. Vše je navíc orámováno tématy blízkými japonské kultuře (mladičké pop-idoly, infantilita jako znak normality, školní kluby aj) a spoustou odkazů na populární kulturu (nikdo mi nevymluví, že Netopýr je odkaz na Batmana) a ano, funguje to a je to strašná a většinu času pořádně zlomyslná (kam se na to hrabe Red Meat) psina. A vsadím se, o co chcete, že když Sono točil závěrečnou písničku s jejím sluníčkovým poselstvím, tak se usmíval opravdu odporně potměšilým způsobem… (03.05.2013)

Je to vydarený mysteriózny thriller od Shiona Sona, Má výborný príbeh odohrávajúcom sa v Tokiu, kde práve dochádza k mnohým samovraždám, obzvlášť masovým a nikto nevie dôvod a tak polícia rieši tento závažný prípad. Spracovanie je veľmi zaujímavé a páči sa mi, ale nie som úplne spokojný. Prakticky jediným záporom celého filmu je to, že sa tu nájde viacero skôr slabších scén, ktoré ma až tak nebavili, čo narúša celkovú zaujímavosť filmu, ale to je skutočne to jediné, čo sa tu dá vytknúť. Inak celkový príbeh je perfektný, nápaditý, nepredvídateľný, páči sa mi aj tá kritika spoločnosti, nájde sa tu plno nezabudnuteľných momentov a zaujímavé prepojenie s pesničkami. A páči sa mi aj celé vyriešenie tejto záhady, ktoré je teda úplne iné, ako som pôvodne očakával, ale je prakticky spomenuté už omnoho skoršie a plnohodnotne ho vysvetlí až záverečná pesnička. Samotné samovraždy sú skvelo podané, či už hromadné alebo aj bežné, celé je to také správne morbídne, obzvlášť krájanie jedla až po ruku, nechýba plno krvi a na tie dve najväčšie samovraždy sa len tak nezabúda. Nadmieru spokojný som aj so samotnými pesničkami, obzvlášť dievčenská skupina a ich záverečná pesnička je skvelá, ale ani na tú Genesisovu s morbídnym textom a aj prevedením sa nezabúda. S hereckým obsadením nemám problém, síce sa tu ťažko hovorí o nejakej hlavnej postave, tú má asi Ryo Ishibashi v úlohe detektíva, skôr je tu plno postáv, ktoré majú svoj význam a takmer všetky sú dostatočne zaujímavé a aj dobre zahrané. Réžia a technická stránka sú perfektné, Sion Shono je na podobné filmy génius a to dokázal aj tu. Plné hodnotenie nedávam iba kvôli tým mnohým priemerným scénam, ktoré predsa len čiastočne znižujú úroveň filmu. Ale inak je to jeden z najzaujímavejších filmov, aké som kedy videl a zanechal vo mne výrazné pocity. Objektívna kvalita filmu- 84%, film sa páči mne na 81%. (02.02.2010)

Původní manga je určitě zajímavá, filmová verze působí ovšem poněkud rozkouskovaně, mlhavě a rozpačitě. Po výborné první polovině s hutnou atmosférou následuje několik podivných scén zakončených filosofováním, které vyznívá poněkud do ztracena. Na své si přijdou milovníci gore scén a japonských podivností. A školaček. A kapel jako je Morning Musume. (27.10.2008)