A titul Potrat ČSFD pro rok 2011 získává rounen, znalec kvalit staré kinematografie pro zatuchlé dědky, který má návod absolutně na všechno a nejlíp ví, jak má zodpovědný přístup k filmu vypadat. Gratulujeme, žukov nad vámi zelená závistí.

(důkaz, že tulit se ke své sestře je sakra blbý nápad, i kdyby vám byla jak chce velká zima)

 

 

Now that you're dead, what are you gonna do with your life?

 

 

 

 

 

Autorům níže uvedených videí bych chtěla potratit děti.

 

 

 

If you hated Babel, then I'd like to point out I hated it first

 

 

  

 

 

Anybody wants pizza rolls? 

 

 

 

 

 

Rifftrax - we don't make movies, me make fun of them (nelze sáhnout vedle)

 

 

 

 

 

 

"Only two things are infinite; the universe and human stupidity. And I'm not sure about the former." Albert Einstein

"Myslet dokáže jen velmi málo lidí, ale názory chtějí mít všichni." Arthur Schopenhauer

"I have a very low tolerance level for stupid bullshit." Air Marshal George Carlin (tells you to go fuck yourself)

"The trouble with the world is that the stupid are cocksure and the intelligent are full of doubt." Bertrand Russell

"Now, the country is in a terrible state, and you've blamed it on a number of things: Unemployment rate, the value of the pound and all that magical things... well, it's because the national anthem is boring." Billy Connolly

"The truth will set you free, but first it will piss you off." Gloria Steinem

Opinions are like assholes; everyone has one and they stink.

"There's no sand in my vagina, Cartman!!" Kyle Broflovski

 

 

 

 

God? He iz tze biggest bitch of tzem all.

 

I Don't Like the Drugs

(But the Drugs Like Me)

 

 

 

 

kiddo v naději:

Silence
Scott Pilgrim vs. The World 
The People vs. George Lucas
King Shot
Phantasmagoria: The Visions of Lewis Carroll (ano, má naivita je bezbřehá)
Norwegian Wood
Rabbit Hole
Alois Nebel
Poe
Centurion
Jane Eyre

Avengers
Wuthering Heights
Hellraiser
Machete
Čarodějův učeň
We Need to Talk about Kevin

  

zvláštní úchylka (zn. tipy vítány):

- filmy z amerického předměstí
- soudní dramata
- horory s dětskými záporáky
- exploitation
- sci-fi s poselstvím
- high school filmy
- moderní adaptace romantických klasik (zn. Pýcha a předsudek)
- české filmy první kategorie (tzn. stále ještě potenciální sračky, ovšem sračky v minimálně evropském kontextu. Českým filmům druhé kategorie stačí ke katastrofálnosti zaprděný lokální rybníček a většinou nemají šanci oslovit kohokoli mimo typickou českou domácnost)
- prostředí psychiatrické léčebny
- baletní filmy
- formování Austrálie
- Francie 18.století, Anglie 19.století a USA 20. a 30.let

- boxerské filmy 

 

 

Historie ocenění Potrat roku ČSFD

 

Jediné známé ocenění na ČSFD vedle Zlatého Poma, který ovšem kvůli nezájmu organizátorů zahynul na úbytě již po nultém ročníku. Jeho cílem je vyhmátnout nejvýraznější osobnosti ze dna volné, festivalové a filmové diskuse za daný rok.

 

0.ročník, 2009 (pracovní název titulu Miss ČSFD)

1. místo –gen.Zhukov za podrobné rozpracování teorie superstrun, všestrannou přemýšlivost a názornou demonstraci, že člověk bez znalostí je schopen okecat naprosto cokoli. Gen.Zhukov rovněž ve svých cca 22 let trpěl všemi možnými závislostmi (od chlastu přes videohry až po Hello Kitty), je odborníkem přes "garážová vína" a žil ve squatu a bude o svém životním utrpení a zkušenostech dlouze vyprávět každému, kdo je dostatečně naivní na to, aby mu to sežral. Důkaz, že odpůrci potratů jsou totálně mimo (zasloužil se o přejmenování soutěže).

 

1.ročník, 2010 (vzrůstá počet oceněných, ustupuje se od udělování prvních, druhých…míst. Soutěž byla v polovině ročníku ohrožena, neb organizátorka zjistila, že důvodem pro ocenění se stále častěji stává šovinismus a sprostota vůči ženám, z čehož se jí kvůli jejímu antifeministickému založení udělalo poněkud blinkavo)

 

1. oceněný – iamek za mužné vystupování, hospodsky gentlemanské rozhovory s uživatelkou hirnlego, jež vyjádřila jisté pochybnosti o velikosti iamkova mužství, a dokazování své nadřazenosti přítelkyní a kontem. Důkaz, že komplex z malého péra prachama a ženskou nezakryješ.

 

2. oceněný – WANDRWALL jednak za snahu kompenzovat svou teprve pučící schopnost rozumět přízemnímu filmovému umění vyhlášením básnické soutěže, v níž každý filmový fanoušek, který prezentovaný úryvek ze středoškolské čítanky nedokázal identifikovat, byl WANDERWALLEM pasován na vylízaného blba, a dále za nejvyšší frekvenci v používání slova „coura“ na adresu uživatelky Hanyou, která se odvážila poukázat na to, že lépe než WANDERWALL chápe umění kdejaký hospodský pepík. Důkaz, že někdy panic prostě potřebuje nějakou tu "couru", aby mu vysvětlila, že umění prostě nerozumí.

 

3. oceněný – Politik. Největší překvapení, neb Politik zůstával po většinu roku spíše zajímavou kuriozitkou než milníkem, který by zasloužil být zvěčněn. Vše změnil neskutečný finiš doslova chvíli před uzávěrkou ročníku, během nějž středoškolák Politik stihl jednak zvýšit produkci svých roztomile dětinských společenských/ekonomických/kulturních článků, rozpracovat své úvahy o vlastní nevyhnutelné budoucnosti podnikatelského übermensche vládnoucího neschopným dělnickým masám a zdesetaronásobit kadenci útoků na všechny, kteří se opovážili poznamenat, že Politik je naivní školáček bez maturity, který ještě žije s rodiči, a tudíž jaksi netuší, co žvaní. Existuje podezření, že Politikovým vzorem je jistý Radovan Kaluža. Důkaz, že fenomén maminčina mazánka v suterénu není jen americký a netýká se jen třicetiletých paniců.

 

 

 

 

 

„Bylo nebylo, žili na Tralfamadoru tvorové, kteří nebyli strojům podobní ani trochu. Nebyli spolehliví. Nebyli výkonní. Nebyli předpověditelní. Nebyli trvanliví. A tito nebozí tvorové byli posedlí myšlenkou, že všechno, co existuje, že všechno na světě musí mít nějaký smysl a že některý smysl je vyšší než jiné.
Tito tvorové trávili většinu času píděním po svém smyslu. A pokaždé, když už se jim zdálo, že se nějakého smyslu své existence dopídili, přišel jim tento smysl tak nízký, že tvory naplnil znechucením a hanbou.
Než by sloužili tak nízkému smyslu, tvorové raději vynalezli stroj, který by mu sloužil za ně. Tvorové pak měli volné ruce sloužit vyššímu smyslu. Ale žádný smysl, kterého se dopídili, jim nebyl dost vysoký.
A tak vznikaly další stroje ke službám vyšším smyslům.
A stroje si se vším tak šikovně poradily, až posléze dostaly za úkol zjistit, co je nejvyšším smyslem oněch tvorů.
Stroje ve vší počestnosti oznámily, že o nějakém smyslu oněch tvorů nemůže být řeči.
Načež se tvorové začali vzájemně vyvražďovat, neboť nesmyslné věci nenáviděli nade vše ostatní.
A přitom zjistili, že ani v tom vraždění nejsou moc úspěšní. A tak svěřili i tuhle práci strojům. A stroje ji dokončily dřív, než se řekne ‚Tralfamador‘“.

 

Nejoblíbenější filmy:

3-iron (2004)
Amélie z Montmartru (2001)
Antikrist (2009)

Blade Runner (1982)  
Code 46 (2003)
Collateral (2004)
Constantine (2005)
Dogville (2003)
Donnie Darko (2001)
Dvanáct rozhněvaných mužů (1957)
Eyes wide shut / Spalující touha (1999)
Flákači (1995)
Funny Games (1997)
Gauneři / Reservoir dogs (1992)
Hellraiser (1987)
Hořký měsíc (1992)
Janghwa, Hongryeon (2003)
Jaro, léto, podzim, zima... a jaro (2003)
Kdo se bojí Virginie Woolfové? (1966)
Kill Bill Vol.1 (2003)
Kill Bill Vol.2 (2004)
Klub rváčů (1999)
Koyaanisqatsi (1983)
Leon (1994)
Lost highway (1997)
Memento (2000)
Město bohů (2002)  
Mrtvá a živá (1940)
Mrtvý muž (1995)
Nabbeun namja (2001)
Oldboy (2003)
Onibaba (1964)
Ostrov (2000)
Osvícení / Záření (1980)
Pád do tmy (2005)
Poslední pokušení Krista (1988)
Sedm (1995)
Stalker (1979)
Stůj při mně (1986)
Sunset blvd. (1950)
Thelma a Louise (1991)
Twin Peaks (1992)
Ukradené Vánoce / Ukradené Vánoce Tima Burtona (1993)
Věčný svit neposkvrněné mysli (2004)
Vlasy (1979)
Vyvolený (2000)
Zvrácený (2002)

 

_____________________________________________________________________________________________________________

 

Project Runway

 

Jako i s dalšími věcmi se to s módou u mě má tak, že než abych se jí věnovala prakticky a chodila do večerních kurzů šití, obrážela sekáče a skupovala ženské časopisy pro inspiraci, radši v zaprděném postavení naprostého laika sedím v džínách a vytahaném tričku a obdivuju estetické cítění druhých. A sleduju u toho Project Runway.

 

PR začal v roce 2004 jako malá nenápadná reality show a rychle si mezi televizními diváky i módní komunitou vydobyl kultovní postavení. Od shows typu Survivor nebo Big Brother se totiž lišil jednou podstatnou věcí, a sice že v něm neúčinkovaly „typy“, které by zaručovaly dramatické konflikty, ani k vítězství nebyla potřeba propracovaná strategie. Stačilo mít talent, nápady a koňskou dávku výdrže a pracovitosti. Zábava nespočívala v „boji o přežití“ a vyhrocených sporech (i když ani o ty nebyla nouze), ale v pozorování tvůrčího procesu probíhajícího za časově omezených podmínek, hodnotící zpětné vazby a vývoje jednotlivých účastníků. A hlavně v posuzování jednou krásného, jindy zase kanálovitě hnusného oblečení.

 

 První sezóna

Producenti první sezóny si dali záležet na tom, aby nikdo, ani účastníci pořádně nevěděl, do čeho vlastně jde. A na výsledné podobě to bylo docela vidět, ať už se to týče soutěžních zadání, nebo kolísavé úrovně prezentovaných outfitů. Představy soutěžících se míjely s realitou, neboť místo očekávaných týmů pomocníků, švadlen a garantovaného přístupu do nejetablovanějších návrhářských domů čekal na návrháře šicí stroj, vražedný deadline 24 hodin a porota, která nemilosrdně kritizovala nejmenší nedokonalosti. Právě v první sezóně se ale objevily trademarky, které PR provázely po všech devět sezón a díky nimž si jej fanoušci zamilovali: práce s nekonvenčními materiály, neobvyklá zadání, týmová spolupráce, navrhování pro nemodelkovské klienty, auf wiedersehen, které od Heidi Klum dostal každý vyřazený, nebo mentor Tim Gunn, americká verze anglického gentlemana, a jeho do mrti opakované Make it work, Carry on, I’m worried, Don’t mind me, I’m an old fart. Množstvím osobností se první sezóna nemůže rovnat žádné následující, ale zase málokdo se do historie PR zapsal tak jako poetický mimozemšťan Austin Scarlett, svatouškovská Kara Saun, kreativní génius bez servítků Jay McCarroll nebo epitom zla Wendy Pepper, jež si PR spletla se Survivorem a jejíž manipulativnost nepřekonal nikdo z početného zástupu pozdějších záporáků.

 

Nejzajímavější návrháři: Kara Saun, Austin Scarlett, Jay McCarroll

Nejzajímavější zadání: „Model“ Clients (navrhování svatebních šatů pro modelky), Postal Uniform Challenge (vylepšení uniforem americké pošty)

Nejvtipnější moment: Když se v Postal Uniform Challenge neukázala Jayova modelka a dámskou uniformu se uvolil na molu předvést vychrtlý Austin. 

Nejzajímavější modely: (není jich tak málo proto, že by první, druhá, třetí nebo čtvrtá sezóna neměla co nabídnout, ale protože strýček Google v tomto ohledu epicky selhal a procházet staré epizody a snímat záběry budu, až když dospěju do důchodu) Po kliknutí se obrázek zobrazí ve větší verzi.

 

 

 

Druhá sezóna

Rozjezd měl PR za sebou a s druhou řadou začala bezchybná jízda, která trvala celé tři sezóny. Jen málokde zafungovala kombinace talentů a originálních zadání tak dobře jako tady. Drama ve stylu Wendy Pepper nenechal umřít Santino Rice, který ale na rozdíl od Wendy disponoval nepopiratelnými tvůrčími schopnostmi a vedle odhodlání za každou cenu vyhrát uměl uznat chybu a vyvíjet se.

 

Nejzajímavější návrháři: Santino Rice, Kara Janx, Zulema Griffin, Andrae Gonzalo, Nick Verreos, Chloe Dao, Daniel Vosovic.

Nejzajímavější zadání: All Dolled Up (šaty pro Barbie), Window Shopping (šaty do práce i na večer pro Banana Republic), On Thin Ice (kostým pro bruslařku Sashu Cohen), Makeover (nový vzhled pro jiného návrháře)

Nejvtipnější moment: Santino nejprve zrežíruje první PR muzikál, načež z legrace rozvíjí scénář, v němž spáruje Tima Gunna a Andraea.

 

 

 

 

Nejzajímavější modely:

 

                                                          

 

 

 

 Třetí sezóna

Třetí sezóna sice postrádala velké množství výrazných osobností s vyhraněným stylem, to ale bohatě doháněla soutěžními zadáními, v jejichž rámci soutěžící například šili z materiálů získaných v hotelovém pokoji, který rozebrali na prvočinitele. Nároky se šroubovaly výš a výš, a kdo mohl, držel krok, kdo nemohl, letěl. Neutuchající stres se nutně projevil na psychice soutěžících, a tak tato sezóna patří k těm nejkonfliktnějším. Došlo k vůbec první diskvalifikaci pro porušení pravidel, modelky na molu omdlévaly, soutěžící se vzájemně obviňovali z podvodů, i na urážení matek došlo. Na rozdíl od osmé sezóny se třetí řada ale nikdy neproměnila ve středoškolský ufňukaný bitch fest a výsledky práce pod tlakem byly i nadále prvotřídní.

 

Nejlepší návrháři: Laura Bennett, Uli Herzner, Jeffrey Sebelia

Nejlepší díly: Iconic Statement (zmodernizujte vzhled módní ikony), Everyday Woman (navrhněte šaty pro ženy s normální postavou), High Flying Fashion (cestovní oblečení), Black and White (černobílé koktejlky), What the Elle (šaty na titulní stránku Elle)

 

 

 

Nejvtipnější moment: Tim Gunn = chodící slovník

 

 

Nejlepší modely:

 

 

 

                  

 

 

Čtvrtá sezóna

 

Spolu se sedmou sérií pravděpodobně nejlepší řada. Snad nikde jinde nedošlo k tak silnému spojení osobností, talentů a vynikajících zadání. Čtvrtá sezóna navíc disponuje nejvyšším počtem zvláštních výher, ať už šlo o prodej návrhu v běžných obchodech, focení do módních časopisů nebo finanční odměnu. Poprvé a na dlouhou dobu i naposled se producentům podařilo „obsadit“ vyhraněné charakterové typy, aniž by tím nějak utrpěl důraz na schopnosti účinkujících a sezóna se změnila v hysterický boxerský ring. A ti nejlepší? Christian Siriano, malý génius, pro nějž je vše fierce/vostrý. Chris March, morbidně obézní návrhář kostýmů pro transvestity s neskutečně nakažlivým smíchem, který půl soutěže prospal, a přesto se po svém vyloučení dokázal do PR vrátit. Elisa Jimenez, tvor z jiného světa, která šatům „žehná“ tím, že na ně plive. Rami Kashou, jenž dokázal koncept antických řasených šatů recyklovat snad osmapadesátkrát. Kathleen Sweet P Vaughn, postarší motorkářská tetovaná mamina, které se bůh ví jak daří tvořit ty nejněžnější šaty.

 

Nejlepší návrháři: Chris March, Christian Siriano, Rami Kashou, Kathleen Sweet P Vaughn, Elisa Jimenez, Kevin Christiana, Jillian Lewis

Nejlepší díly: Fashion Giant (pánský oblek), Trendsetter (aktualizujte zastaralé módní trendy), What’s the Skinny (šaty pro ženy, které nedávno výrazně zhubly), Eye Candy (vytvořte šaty s použitím výhradně materiálu, který najdete v cukrárně), What a Girl Wants (šaty na maturitní ples), Raw Talent (kostým pro wrestlingové zápasnice).

Nejvtipnější moment: kompilace ze slučky.

 

                        

 

 

 

Nejlepší modely:

 

                                                                   

                                        

 

Pátá sezóna

 

Poslední z tzv. „vintage seasons“, a ač je většinou fanoušků považována za poslední kvalitní řadu před tím, než Project Runway příslovečně „umřel“, mně se k nadšení donutit nějak nedaří. Možná je to kontrastem s vynikající čtvrtou sérií, možná dost omezeným tvůrčím rozsahem i těch nejlepších účastníků. Motorkářka Stella Zotis bavila i otravovala svými neustálými stížnostmi, že musí pracovat i s něčím jiným než s černou kůží, nějakým zázrakem se jí ale většinou úspěšně dařilo se od nudného moto kýče držet dál. Rozmazlený spratek Kenley Collins nešila pomalu nic jiného než pin up šaty a kvůli jejímu přerostlému egu a neschopnosti sebereflexe a otevřenosti vůči kritice (srovnej se Santinem) měl člověk na konci sezóny pocit, že spíš než soutěž profesionálů sleduje dění z velké přestávky v první třídě. Šílenec Blayne Walsh tvořil tak originální, barevné a praštěné matlaniny, až se nakonec stal zcela nudným a předvídatelným. Vše táhla nahoru jen trojice Korto Momolu, Leanne Marshall a Jerell Scott, kteří si jako jediní dokázali po celou sezónu udržet výrazný vlastní, od ostatních odlišný styl, aniž by se opakovali.

 

Nejlepší návrháři: Korto Momolu, Leanne Marshall, Jerell Scott, Kenley Collins, Blayne Walsh, Stella Zotis

Nejlepší díly: Welcome to the Jungle (kancelářské šaty pro Brook Shields v seriálu Welcome to the Jungle), Good Queen Fun (kostým pro transvestitu), Fashion That Drives You (oblečení z automobilových součástek), Double 0 Fashion (model pro kolekci Diane von Furstenberg inspirovaný filmem Zahraniční aféra s Marlene Dietrich), Transformation (změna vzhledu absolventek vysokých škol), Rock N‘ Runway (outfit inspirovaný jedním z hudebních stylů, který na molu odprezentuje někdo z ostatních soutěžících)

Nejvtipnější moment: Blayne si dělá legraci ze Stelliny posedlosti kůží   

 

 

Nejlepší modely:

 

                                   

 

 

Šestá sezóna

 

Project Runway přešel od televize Bravo k Lifetime a z New Yorku se přestěhoval do Los Angeles, a vznikla tak čára, od níž většina fanoušků měří znatelný úpadek kvality pořadu. Soutěžní zadání získala abstraktnější, místy nejasnou podobu, na pozici hostujících porotců se začaly místo dřívějších návrhářů, prodejců nebo klientů objevovat filmové a hudební celebrity, posudky poroty mnohdy byly zcela nekonzistentní a především začali producenti víc a víc zasahovat do rozhodování porotců o tom, koho odměnit a koho vyloučit. Právě šestou sezónou začíná nepříjemný trend ponechávat v soutěži méně talentované návrháře, kteří ale vytvářejí na obrazovce konfliktní drama, na úkor těch skutečně schopných, ale ne tak zábavných. Osobně ale vnímám šestou řadu jako mírné zlepšení oproti řadě páté, protože ač se PR stal méně nezávislým, vliv producentů se stále ještě dařilo držet na uzdě a šestá série disponovala nikoli zanedbatelným zástupem talentů. Atypické je, že tuto sérii navzdory početní nevýhodě suverénně ovládly ženy a těch několik málo výrazných mužů bylo i přes osobitou estetiku nemilosrdně zdecimováno.

 

Nejzajímavější návrháři: Ra'mon Lawrence Coleman, Rodney Epperson, Shirin Askari, Nicolas Putvinski, Gordana Gehlhausen, Carol Hannah Whitfield, Althea Harper, Irina Shabayeva

Nejzajímavější díly: We Expect Fashion (šaty pro těhotnou supermodelku Rebeccu Romijin), Lights, Camera, Sew! (kostým inspirovaný jedním z filmových žánrů), The Sky is the Limit (návrh oblečení pro Macy), A Fashionable New Beginning (outfit pro čerstvě rozvedené ženy ušitý z jejich svatebních šatů), Sequins, Feathers and Fur, Oh My! (kostým pro Christinu Aguileru), The Best of the Best (doplňkové šaty ke svému vítěznému outfitu)

Nejzajímavější modely:

 

>

 

 

Sedmá sezóna

 

Je možné, že jsem malinko ovlivněna tím, že na první sezónu jsem se dívala před všemi ostatními, ale i tak ji považuju za minimálně stejně dobrou jako vynikající čtvrtou řadu, ne-li lepší. Takřka každá epizoda byla něčím výjimečná, každé zadání přineslo něco nového nebo zajímavého a všichni soutěžící dělali, co mohli, aby na molu prezentovali jen to nejlepší. Oproti šesté a následující osmé sezóně se podařilo vybalancovat tu správnou hranici mezi pragmaticky konkrétním a abstraktním zadáním s tak nejasnými limity, že umožňuje vytvořit prakticky cokoli. Z těch nejtalentovanější nejvíc utkví v paměti Seth Aaron Henderson se svou barevnou komiksovou estetikou, pokaždé trošku jiná Maya Luz nebo Amy Sarabi, která se v historii PR snad jako jediná nikdy nebála pustit se do něčeho experimentálního a nevyzkoušeného, i kdyby to mělo vést k jejímu vyřazení.

 

Nejlepší návrháři: Seth Aaron Henderson, Maya Luz, Amy Sarabi, Emilio Sosa, Jesse LeNoir, Ben Chmura, Jay Nicolas Sario, Anthony Williams, Mila Hermanovski

Nejlepší zadání: Design Your Heart Out (večerní šaty pro ženy se srdeční chorobou), Run For Cover (šaty na titulní stránku Marie Claire), A Little Bit of Fashion (šaty pro prepubescentní dívky), Hard Wear (šaty z materiálů z železářství), The Elements of Fashion (šaty symbolizující jeden ze čtyř prvků), Taking It to the Streets (šaty inspirované jednou ze čtvrtí New Yorku), Hey, That’s My Fabric! (šaty ušité z vlastnoručně navržené látky)

Nejlepší modely:

 

 

 

All Star Challenge 

 

Nakonec si i v produkci PR uvědomili potenciál nápadu postavit proti sobě ty nejlepší z nejlepších, provedení ale bylo, řekněme, polovičaté. Místo celé sezóny se fanoušci dočkali jedné jediné, třebaže dvojnásobně dlouhé epizody. Rozpaky budila i koncepce castingu: místo aby soutěžili předchozí vítězové, ti, kterým vítězství těsně uteklo, nebo prostě jen ti nejzajímavější z ostrouhavších, obsadili producenti z každé skupiny toho, kdo jim zvedl telefon. A i když to nakonec byla skupina slibující vynikající podívanou (Santino, Sweet P, Michael Knight, Daniel Vosovic, Korto, Jeffrey, Chris March, Uli), výsledek byl překvapivě zapomenutelný. Tímhle názorem se ale liším jak od porotců, tak od většiny fanoušků, takže pokud si chcete udělat hrubou představu, o co v PR jde, aniž byste museli sledovat celou sezónu, tak prosím, All Star Challenge je k tomu ideální.

 

Nejlepší modely:

 

 

Osmá sezóna

 

 Stručně slovy božského Tima: někdo tady kouřil crack

 

 

Spousta fanoušků vám bude tvrdit, že nad PR zlomili hůl kvůli zmršené produkci Lifetime, které se pořadu ujalo od šesté sezóny. Kecají. Důvod, proč už málokdo bere PR vážně, je bezprecedentní skandál a porušení integrity při vybírání vítěze osmé sezóny. Myšlenkou PR vždy bylo dát možnost někomu, kdo může módní průmysl posunout dál, nikoli tomu, kdo je neoriginální a obehraný, ale zase jeho práce odpovídá současným trendům, a tak pravděpodobně vydělá sobě i zaměstnavatelům dost peněz. Jelikož tak to chodilo po sedm sezón a finalisty se tentokrát stali právě vizionář vs. ponteciální komerční hit, nikdo o vítězi nepochyboval, a tak byli všichni výsledným rozhodnutím naprosto šokování. Neznám nikoho, kdo by poslední díl nevypínal s přesvědčením, že PR je nadobro mrtvý, a kdo by porotkyni Nině Garcíi nesliboval tvrdou pomstu. Kontroverzní vítěz ale není jediným důvodem, proč osmá sezóna saje jak právě narozené nemluvně. Zdvojnásobení délky epizod nevedlo k většímu množství záběrů z dílny a podrobnějšímu zachycení tvůrčího procesu, ale k pubertálnímu dramatu, jež z původní soutěže profesionálů udělalo hodně slabého Survivora. Spíš než talenti byly obsazeny typy (a to ještě nijak vyhraněné). To mělo za následek, že ve srovnání s předchozími účastníky méně talentovaní soutěžící nezvládali stres a tempo soutěže a epizodu od epizody prezentovali kompromisnější a nudnější návrhy. Soutěžní zadání byla vyčpělá a neskutečně matoucí. Porotcování tentokrát silně ovlivňovaly zásahy produkce a zůstávali ti, kdo dokázali vytvořit dobré drama, ale už méně dobrou módu. To se týká především dvou nejvýraznějších záporaček od doby Wendy Pepper, jež dokázaly překonat i Irenu Shabayevu z šesté sezóny: „Poison“ Ivy Higy a Gretchen „Wretched“ Jones, toho času asi nejnenáviděnější osoby v módním průmyslu. Jsem v pokušení prohlásit osmou řadu za tu nejhorší vůbec, ale jelikož v současné době běží sezóna devátá, jež se jeví jako fail přímo epický, pravděpodobně si to označení budu muset schovat pro ni.

 

Nejlepší návrháři: Mondo Guerra, Andy South, April Johnston, Valerie Mayen

Nejlepší zadání: Hats Off to You (outfit ladící s přiděleným kloboukem od Phillipa Treacyho), There IS an „I“ in Team (kolekce o šesti outfitech zpracovávající zvolené téma), You Can Totally Wear That Again (přepracování šatů družiček)

Nejvtipnější moment: nejepičtější, dvacetiminutový (!) kolaps při obhajování katastrofálně špatné práce v epizodě There IS an 'I' in Team, sprosťárna tak obřích rozměrů, že i obvykle jehňátko Tim Gunn se rozčílil k nepříčetnosti. 

Nejidiotštější zadání v historii PR: A Rough Day on the Runway. Úkolem bylo vytvořit vlastní stylový kousek, který by zapadal do tradice americké sportswear (hýr), a inspirovat se u toho ikonou sportswear Jackie O Kennedy. Zadání ale bylo specifikováno tak nejasně, že nikdo nevěděl, jestli být radši originální, inspirovat se konkrétní módní legendou, nebo modernizovat tradici. Výsledkem bylo, že porotci zbuzerovali v podstatě každého za nedodržení zadání, a ani chudák Tim Gunn pořádně nevěděl, co se po něm chce.

Nejlepší modely:

 

 

 

Devátá sezóna

 

Po finále osmé sezóny jsme všichni měli spoustu keců, ale nakonec jsme znovu poslušně zasedli před obrazovku v bláhovém přesvědčení, že ono bezprecedentní fiasko nelze znovu opakovat. Jak naivní jsme byli. Skutečná zkouška měla teprve přijít. Až s devátou řadou jsme si dokázali uvědomit, jaký poklad jsme v osmé sérii měli: talentované lidi, na jejichž úspěchu nám záleželo. Devátá sezóna naproti tomu působila jako běžecký závod ve zvláštní škole: nudná, průměrná, nikomu se nesmí upřímně říct, že za nic nestojí, a vítěz není sám o sobě dobrý, ale jen nejlepší mezi neschopnými. A někdy prostě jen oblíbenec poroty. Kvůli počátečním šíleným a nesmyslným zadáním a pracovním podmínkám se ze začátku dalo věřit, že návrháři jsou na nějaké opravdové výkony příliš udolaní. S postupem času se ale ukázala pravda: tihle lidé nejsou schopni ničeho lepšího než lepit (blbě) na mušelín, neustále předkládat ty samé střihy v jiné barvě, spíchávat odstávající hadry a žvanit o své mrtvé matce. A proč ne, vždyť tlak na lepší výkon nebyl: z poroty se staly mluvící loutky producentů, jimž nešlo o kvalitní práci, ale o stupidní uřvané konflikty, které navíc byly příliš bezobsažné, aby se daly sledovat s provinilým potěšením (aspoň se díky producentům stalo po dlouhé době porotcování opět předvídatelným). A jak lze překonat slavný Gretchengate? Tím že vítěze vyberete již při obsazování, nikoli kvůli jeho (absentujícím) schopnostem, ale kvůli životnímu příběhu, a pak mu budete umetat cestičku tak okatě, že se na PR nebude ani třeba dívat, stačí si výsledek nechat potvrdit zprávou v kulturní rubrice. Project Runway je mrtev, ať žije Project Runway: All Stars.

 

Závěrečné shrnutí (na 16 návrhářů a 12 epizod neskutečná bída)

 

Nejlepší návrháři: Victor Luna (horko těžko)

Nejlepší zadání: All About Nina (oblečení pro proslulou bitch queen)

Nejlepší modely: