Hráči z Indiany

Parta otloukánků se přes prvotní neúspěchy a problémy s jedním z hráčů (nebo s trenérem) probije až k veledůležitému a do posledního písknutí rozhodčího velenapínavému zápasu. Američané tyhle rádoby „based on a true story“ příběhy (historická věrohodnost není podstatná) zbožňují, sám je považuji za sázku na jistotu. Konec je jasný, určitá kvalita předem zaručena. Otázkou zůstává, jak progresivní či neprogresivní se tvůrci odváží být při naplňování nastíněného schématu. Hráči z Indiany nad jiná sportovní dramata absolutně ničím nevyčnívají, ke dnu je naopak táhnou nahrubo přišité subzápletky, věnované typickému (tzn. opilému) Hopperovi a velice nevěrohodnému milostnému vzplanutí, které navíc přichází příliš pozdě a nemá v podstatě žádný význam. Proč ostatně cpát emoce do tak fyzicky postaveného filmu. Gene Hackman navíc jindy dokázal, že umí zahrát starého chlápka, jenž je nad věcí, mnohem lépe. Aktivní či televizní basketbalisté nechť si k mým neutrálním pětapadesáti pár procent bez obavou přičtou. 55% Zajímavé komentáře: genetique, panmroz (19.01.2012)

Sportovní příběh držící se pevně šablony: nesnáze, dřina, vítězství. Proto fanoušky žánru nezklame. Do koukatelného průměru film posouvá zajímavě zachycená atmosféra amerického maloměsta - venkova 60. let a charismatické herectví Gene Hackmana. xxxxx/ Co je to za boha? / jen vítězí / a neprohrává. / xxxxx (03.06.2015)

taká srdcovka z dětství. teď po letech - neuvěřitelná postava Jimmyho, hlavní hvězdy týmu, která v celém filmu pronese dohromady tři věty, z toho jedna z nich je "Dám to!". O basketbalu se toho také moc nedozvíme - jakože prakticky vždycky střílí nepokrytý hráč, pokud dochází ke clonám při útoku, jsou podávány spíše jako nevynucené srážky plynoucí z chaotických pohybů jednotlivých hráčů, v celém filmu není jediná střela zblokována, veškeré ztráty míče plynou z nepochopitelných chyb hráčů (pád míče na nohu, po zdvojení náhra nikoliv tomu volnému hráči, nýbrž tomu obsazenému, apod.). Úsměvné jsou také time-outy - kouč Gene Hackman dává instrukce typu "musíme bránit" nebo "jedem, makáme". Na druhou stranu vizualita snímku je parádní, zpomalení lesklý hráči a do nich ty foťákový fleše, mladý Marek Matějovský coby syn postavy Dennise Hoppera. Strašná je celá ta linie s tou babou, polibek se Hackmanovi taky moc nepovedl, asi únava či co. Každopádně sportovní film s nejvyšším počtem těch sportovně-kýčovitých vrcholů - 1.kouč zůstává a Jimmy se vrací k týmu, 2. Hopper vyhrál zápas, 3. Olii dal trestňák, 4. Výhra v play-off, takže když se pak dokodrcáme do finále, tak už to vlastně není až tak moc doják. Navíc mi není moc jasné, jak ten závěr koresponduje z úvodem, kdy Hackman mluví o nahraditelnosti hráčů, popř. když dává přednášku o tom, že jsou "tým, tým, tým". Ono to spíš vypadá tak, že jakmile začal hrát Jimmy, tak už prostě neprohráli. A navíc dal Jimmy i poslední koš ("Dám to!"), takže to vlastně aji všechno vyhráli. (11.12.2010)

Tento film v absolútne, ale absolútne v ničom za celý čas nevybehne z tých najpredvídateľnejších koľají a klišé športových filmov. Vzostup lúzrov, náprava alkáča, heterosexuálna romanca, kde sa prvé stretnutie dvojice vo filme skončí pomaly urážkou. Potom je ale chvályhodné, ak to niekto dokáže nakrútiť tak, že je to príjemné a zábavné. Lenže nič viac, ako chvályhodné to nie je a skutočne vzrušujúco by to natočil asi iba Ron Howard. Dobová atmosféra je dokonalá, čo ale bol ďalší z predvídateľných prvkov filmu :) (12.11.2015)

Osobně sportovní filmy nemusím, nejsem sportovní typ, navíc se ještě na to koukat, na pár magorů v propocených elesťákách, jak smyslu zbavení lítají po hřišti, to by byl opravdový masochismus, ale tohle je čestná výjimka, pamatuji si totiž, že jsem ho jako dítě kdysi viděl a moc se mi líbil, tak proč se nepodívat znovu, uvidíme jak to bude dnes, přeci jenom vkus se časem tříbí. Co mne hlavně lákalo, byl Hackman v hlavní roli, já prostě pro tohoto chlápka mám slabost, ještě mne nikdy nezklamal a ani tentokráte se mu nepodařilo nahlodat mou důvěru. Je to standartní produkt o mužstvu, kterému nikdo nevěří a ono nakonec všem vytře zrak, nic nového pod sluncem, takových jsou stovky, ale každej nemá Gena v titulní úloze, který je naprosto dokonalý, ten chlap zahraje všechno, navíc je to pěkně natočeno, napsáno a ohudebněno (dosti netypická hudba na 50. léta, ale nikoliv na 80.). (01.10.2008)