Katarsis

Zvláštní film. Hlavní kostru příběhu tvoří jedna noc strávená na starém hradě skupinkou mladých lidí, kteří nemají zrovna vybrané chování a spustí se i té noci. Christopher Lee, který na hradě bydlí, je požádá, aby mu našli dívku, kterou miluje a kvůli její věčné kráse zaprodal svoji duši. A na návštěvníky hradu tak čeká spousta nástrah, které jim přichystá sám ďábel… V tu chvíli přichází zajímavé scény, které jakoby byly určeny spíše pro divadelní prkna, než před filmovou kameru, při těchto scénách plných iluzí se herci před kamerou pohybují opravdu teatrálně. A tato část, očistec, je také nejlepší a prakticky to jediné, kvůli které stojí za to film vidět. SPOILER: když si ale člověk vezme, že celá ta událost na hradě je vlastně retrospektivně vyprávěna jenom proto, aby jedna paní vrátila ukradené dokumenty, tak to mi připadá hodně nedomyšlené… a aby film neměl jen lehce přes hodinku, tak je natažený zbytečnými pěvecký a tanečními scénami v jednom baru. (05.12.2011)

Tak tohle je snad jeden z nejhorších gotických filmů který kdy byl natočen a který jsem měl tu čest vidět! Nelituji toho, i když se mi to nelíbilo, dokoukal jsem to až do konce! Film začne jako nějaký spy/noir thriller a asi od třicáté minuty po řadě dlouhých záběrů do minulosti už čistě jako gotický horor (příběh o Faustovi). Film tedy vůbec nenaplnil moje očekávání (které bohužel už po pár minutách od začátku nebyly moc veliké). Katarsis by se dal shrnout jedním slovem, "nepořádek" (scénář je mizerný je v něm hodně děr - prakticky neexistuje). Parta 6 přátel (3 muži a 3 ženy) skončí trochu neplánovaně ve starém hradu, tady se tato partička kavárenských povalečů začne bavit čistě po svém, tak jak jsou zvyklí, je tu tanec, orgastické scény, chlastačky atd, zábava ale brzy končí, začínají se tu totiž dít podivné věci a pro všechny zúčastněné zanedlouho začíná doslova zlý sen, přátelé zjišťují že jsou uvězněni v hradu iluzí v nějakém podivném labyrintu zrcadel a nemohou se dostat ven! Je tu zároveň nějaká tajemná kletba, duchové, pavouci atd. Majitelem hradu je tajemný Mephistopheles - hraje ho Christopher Lee (on tady má světlé vlasy, herec je tady jinak nalíčen asi 3x), tento hororový guru se tu ale objeví celkem asi jen na 10. minut, takže jeho výkon nelze moc hodnotit, ale přesto si troufám říct, že v jeho plodné kariéře patří k jedním z nejslabších, to samé se dá říct (tady je to bez debat) o Georgovi Ardissonovi. Katarsis je z mála žánrových filmů z 60's, kde prakticky nic nefunguje a který je tý vůbec nejlepší gotické klasice vzdálen milión světelných let (až po shlédnutí tohohle dílka, si o to víc budete vážit Bavy a spol), příběh je tedy velmi matoucí a zdá se že nikam nesměřuje, atmosféra, gotické nastavení spolu s jednotlivými got. prvky, lekačky, prostě nic co by člověka mělo vzít a vystrašit, film jak se říká, vůbec nekouše, navíc je to celé až neúnosně statické a hlavně pekelně nudné. Chování všech postav je nelogické, oni všici putují v temnotě sem a tam, neustále řvou nebo brečí, řada sekvencí je tu zcela zbytečných (noční klub, hudební výstupy, Mambo taneční čísla atd), všecko je to opravdu nepochopitelné a naprosto absurdní, vážně to brát opravdu asi nelze, skutečně daleko to nemělo do některých nechvalně známých prací od Ed Wooda rovněž č/b. Tento ultra-obskurní a prakticky neznámý italský gotický horor je asi skutečně právem zapomenutá záležitost, člověk který ji spáchal (v životě jsem o něm neslyšel) udělal jen tento film, tak nejspíš i proto! Natáčelo se na hradu Odescalchi u jezera Bracciano nedaleko Říma. Cenné je to asi jen pro sběratele. 1,5/5* jen za tu docela pozoruhodnou orgastickou taneční sekvenci (Ambesi se tu na chvilku svlékla!). (19.07.2013)

Gangsterská vložka z úvodu filmu sa z uličiek talianskeho Ríma vďaka neschopnosti dvoch vrahov s bambitkami po pár minútach presúva do kláštora, kde sa príležitosti chopí mních Peo Remigio aby vyriešil túto zapeklitú situáciu s postreleným občanom. Dôkazy, ktoré sú potrebné na usvedčenie rozbehnutého prípadu, ako sa od nezvaného hosťa dozvie, prinútia Pea premôcť sa a navštíviť tanečný klub pochybných mravov a vyhľadať tanečníčku Almu. Aby ju prinútil spolupracovať uchyľuje sa až k trápnemu kroku – dojať svojho poslucháča smutným príbehom z minulosti. Je treba povedať, že je smutný a žalostný je nielen pre jej uši, ale aj pre diváka a samotného klasika Christophera Leeho (v titulkoch je dokonca jeho meno zle uvedené). Okrem kravín okolo, ktorým sa evidentne nedá vyhnúť sa nosná časť retrospektívneho príbehu odohráva prevažne na zatuchnutom panstve, kde svojou roztrasenou rukou vládne práve Lee ako znudený Rumburak bez duše. Jeho letargia je jedného smutného večera pretrhnutá bandou skutočných tupcov na pohľadanie, herecky rovnako veľmi biednych indivíduí. Žalostná prehliadka deravého scenára, hereckých antitalentov (Lee má len pár nevýrazných minút) sa krkolomne s trýznivým nevkusom nezadržateľne blíži pod čiernu zem do hrobu právom zabudnutej kinematografie. Stručne by som KATARSIS charakterizoval ako kabaretný trash divadelného suterénu s nádychom gotiky. (11.02.2019)