Svědkové

Tento film je důkazem, že i Chorvati dokáží balkánský konflikt v 90. letech reflektovat relativně objekktivně a s nadhledem. Obecně však lze říct, že nezaujatější dokáži být spíše srbští tvůrci. Soudím tak alespoň podle toho co jsem viděl a nevylučuju, že v budoucnu svůj názor třeba poopravím.... Film zaujme pozoruhodnou kamerou.... Občas jsem si říkal, jak to udělali.... (10.03.2011)

Zajímavá analýza charakterů, pramenící z pouhé pomsty a zbavení se svědka. Film je v mnoha ohledech hodně výstižný, svým způsobem psychologizující a v detailech přesvědčivý. Bylo to určitě silné. Obrazový hlavolam konstruuje výstavbu děje jinak, než jsem byl zvyklý vídat. Snad aby divák lépe pochopil? Příčiny a projevy nechat žít, či zabít jsou ztvárněny dobře, byť na můj vkus poněkud úspornými prostředky. Možná stejně jako mně vás také dost překvapil konec. (02.01.2014)

Psychologická sonda do duší několika chorvatských vojáků, kteří se během války vrátí do svého malého městečka a svou lásku k bratrům Srbům ihned po příjezdu projeví tak, že zabijí jediného srbského občana v okolí. Film není ani tak o válce, jako spíše o nenávisti a traumatech prostých vojáků během tohoto krvavého konfliktu, chvílemi to dokonce připomíná kriminální film, jelikož tamější policie a tisk byl jiného názoru na zabíjení nevinných civilistů. Každopádně, ať už diváka zaujme jedna či druhá stránka vyprávění a zároveň se přenese přes trochu netradiční styl vyprávění, tak zažije velmi silný zážitek. Moje hodnocení 70%. (04.07.2016)

Liják, opadávající omítky, nemocnice, márnice, utrhané nohy, kamenné herectví s přidušenými emocemi, skrovný hudební podkres. Kameraman by pro studené barvy i přes plot skočil. Trošku to zavání jednotvárností, přehnanou stylizací i patosem, ale pořád je to hlavně výjimečně pečlivě natočený a dostatečně působivý film. (20.07.2008)

Domnívám se, že Brešan je dnes nejvíce ceněný chorvatský režisér. Asi právem. Tady například skvěle zachytil pokřivenost morálních hodnot, neschopnost rozlišovat dobro a zlo vykořeněných mladíků postižených tragickou válečnou zkušeností. Překvapivě mi to dojde dost prosrbské, zbytečně patetické, ale dobře zahrané, formálně zajímavé a emocionálně působivé. Zvlášt moment, kdy i nezasvěcený divák neznalý literární předlohy (ano-já) zjistí, proč se Pavičićova novela jmenuje "Sádrová ovce". (30.08.2008)