Život je zázrak

Když jsem si po půlhodině uvědomil, že to potrvá ještě dvě hodiny, tak mě polilo horko a vzdal jsem to. Moje druhý setkání s panem Kusturicou dopadlo ještě hůř než to první a slibuju, že bylo poslední. Poslouchat balkánskou dechovku je možná módní trend, ale pro mě je to srágora největší a o inteligentním humoru máme s panem Kusturicou naprosto rozdílnou představu. Ale na mě nedejte, já tomu nerozumím. Já módní trendy nesleduju. (08.01.2008)

Sledujem aktivne europsku filmarsku produkciu, no a tentokrat zas padla volba na Emira Kusturicu a jeho film Zivot je Cudo. Tematicky sa venuje rodine srbskeho inziniera Luku, ktory v Bosne a Hercegovine roku 1992 chce stavat zeleznicu. Ako sa stavba rozbehne, tak sa Luka ponori do stavby/priprav, ze uplne zabudne na bliziacu sa vojnu. V nej mu povolaju do armady syna a jeho zena sa kamsi tiez vytrati. Vyzdvihujem realie Balkanu opisane na urovni, ale roku 1992 optimizmus Luku viac skodil nez pomahal, rozbesnil sa tam totiz cirociry masaker. To vsak uz nie je zalezitostou filmu, ale politiky. Samotny film : 74 % (14.10.2014)

Docela sklamanie - nebral bych Kusturicovi za zlé, že sa v podstate v porovnaní so staršou tvorbou nikam neposúva, ale tento film mi pripadá ako naprosto premárnený pokus. Prvým problémom je pridlhá stopáž - úvodné exposé s predstavovaním postavičiek v období pre začiatkom vojny pôsobilo na mňa časom únavným dojmom a napriek zopár vychytaným gagom (vlakový šňup, nemecký satelitný sex), mi počas celého filmu bila do očí snaha o zapáčenie sa divákovi (najmä nefunčné groteskové gagy s neustálym padaním). Vadilo mi aj občasne zbytočné zahustenie priestoru vedľajšími figurkami (napr. starosta). Zaujalo ma ešte celkom pôsobivé finále, ale to už nedokázalo u mňa napraviť dojem únavnosti, ktorý u mňa po filme prevažoval. Kusturica celý film síce umne balancuje na tragikomickej hranici, ale žiaľ tentokrát nedokáže príbeh utiahnuť do nejakého uspokojivého tvaru (nie je to ani zbesilá jazda Čiernej mačky ani podobenstvo Undergroundu, je to niekde na pol cesty medzi nimi, čo by nevadilo, ak by to spolu fungovalo). Takto film zostáva zaujímavým pokusom, ktorý je zabitý snahou o obsiahnutie príliš širokého spektra žánrových prvkov, ktorým chýba silnejšie prepojenie. (05.10.2005)

Toto je Kusturica podle mého gusta. Sundal trochu nohu z plynu, ubral přehnanou, ztřeštěnou zběsilost a s lehkostí, nadneseností i šíleností sobě vlastní namíchal tento energický koktejl z dramatu, komedie a absurdity a poprvé se se značným citem vypořádal i s romancí. A vyšlo mu to. U mě na plný počet. Vše klasicky doprovázeno živočišným balkánským soundtrackem, v kterém absence Bregoviče nebyla nijak znát. Oslavná óda na život, který v režii temperamentního filmového mága působí jako pravdivý zázrak. (31.07.2010)

Je to možno neuveriteľné, ale Život je čudo je prvým Kosturicovým filmom, ktorý som videl. Zaujal ma, ale neočaril. Atmosféra filmu mi v toľkých styčných bodoch pripomína niektoré Jakubiskove filmy alebo Južnú poštu, že som náchylný považovať Východné Slovensko za najsevernejšiu časť Balkánu. V detailoch je tento film silný, ale ak sa naň pozriem v spätnom zrkadle pri záverečných titulkoch, necítim potrebu ho ešte raz vidieť. Možno ma Kosturicove čierno-biele mačky nadchnú viac. (02.03.2010)