Gokudó kjófu daigekidžó: Gozu

Dekompozícia hororového žánru prvkami psychologickej drámy so surreálne temnou, lynchovskou atmosférou a drsným humorom, odvíjaná na príbehu dvoch bratov. Tak ako vie Miike zľahkosťou striedať spôsob nasnímania (od dlhých jázd kamerou až po ručné, roztrasené zábery), rovnako sa mu darí skvele nadväzovať sekvencie medzi reálnym a snovým stavom, pričom ich vyplňuje jemu vlastným, excentricky štylizovaním násilím a sexuálnymi prvkami. (11.02.2005)

Miike schválně škádlí divákův vkus a daří se mu to s pro mě až nepochpitelnou úspěšností, zajímavé je, že tak činí přes otázku "posvátného" mateřství, čímž vytváří dokonalý paradox, kdy láká pokrytce jak můry do plamene a adorované téma, od kterého by člověk čekal přirozené přijetí, se tak pro ně stává zdrojem podráždění a iritace. O velké filozofické dílo se ovšem nejdená, spíše o klasické horrorové postupy v mimořádně bizarní podobě, smíchané s opravdu freaky komedií (scéna s čivavou aspiruje mezi mé nejoblíbenější humorné scény vůbec). Sone v hlavní roli ujde, parádní je Renji Ishibashi jako jeho boss, nejlepší symbiózu s postavou (paranoidního Ozakiho) však předvádí jednoznačně Sho Aikawa. (16.02.2011)

Jednomu z yakuzáckých pohlavárů začne pěkně hrabat. V roztomilém malém psíkovi vidí zabijáckého yakuza psa a v neškodné babce úkladného vraha. Šéfovi gangu dojde s paranoidním pobočníkem trpělivost a dá hlavnímu hrdinovi filmu úkol, dovézt "bratra" na yakuzáckou skládku. Tak začne rozvláčná a velmi podivná road movie, obsahující spoustu bizárních postaviček, černý humor, a pár pořádně nechutných scén. Vsadím se, že tak netradiční využití naběračky či způsob přípravy mléka pro kojence jste ještě neviděli. Vrcholem úchylností ve filmu je porod, při kterém z mladé ženy vyleze zakrvácený chlap. Miikeho režie je trochu strnulá, takže jsou všechny tyto "libovky" vidět v dlouhém a detailním záběru. Natěšené zvrhlíky musím trochu zklamat, ve filmu scén tohoto "kalibru" zase tolik není. Gozu je docela roztahané a chvílemi má tendenci i nudit. Ale díky zvláštní atmosféře, surrealisticky podaným, místy šokujícím vizím hlavního hrdiny a několika podařeným fórkům jistě stojí za zhlédnutí. Horrorové divadlo však od filmu nečekejte. 7/10 (30.09.2005)

V Japonsku je asi ve vzduchu stále hodně radioaktivity, když plodí filmy jako Gozu. Začíná to skvěle. Paranoidní gangster útočí na čivavy a auta a je to neuvěřitelně groteskní. Bohužel asi po deseti minutách zmizí a já zjistil, že hlavní hrdina bude jeho nesympatickej pucflek. Ten tam asi hodinu a půl bloumá japonským zapadákovem, potkává divné lidi a zažívá divné věci a je to extrémní nuda. Děje se tam naprostý hovno a já jsem se strašně vařil. Ano, kráva ve slipech je sice divná, ale nezabaví. Naštěstí se to zvedne někdy ve chvíli, když se paranoidní magor ze začátku převtělí ve sličnou japonku. Na scénu dorazí boss s naběračkou v prdeli a je to zase fakt sranda. Finální výlez z kundy má fakt grády a kdyby se celý film nesl v podobném duchu, tak tleskám. Bohužel takto geniálně ujeté momenty jsou spíše vzácností a převládá otravná nuda. Každopádně jsem rád, že se holka dala do pořádku, když jí dali do vany :) (15.01.2015)

Při sledování tohoto filmu jsem si mnohokrát vzpomněl na tvorbu režiséra Davida Lynche, konkrétně pak na filmy Lost Highway, Modrý samet a Mulholland Drive, ve kterých hlavní hrdina (hrdinka) postupně proniká stále hlouběji do světa, který se vzpírá běžnému chápání a ačkoliv se celý okolní svět a lidé v něm zdají být nepochopitelní a zvrácení, je to právě hlavní protagonista, kdo narušuje „poklidný“ řád a je třeba, aby byl zničen anebo transformován. Divák zde spolu s hlavním hrdinou podstupuje cestu, která ho postupně připravuje o veškeré jistoty, z čehož pak pramení pocity beznaděje a paranoie, aby vše nakonec bylo završeno v šokujícím a šíleném finále. (20.06.2011)