Nikdo tě nezachrání

Klasických talířových vysávacích invazí je jako šafránu, takže zpočátku mé srdce jen plesalo, ale v závěrečný čtvrtině se zamýšlená pětihvězda rozptýlila v entropickém oparu. Proč z toho zase dělat něco víc? Na nějaký přesahy přece dlabe šedej emzák! (Místo toho se radši zamyslet nad tím, jak ufonky eliminovat trochu uvěřitelněji.) Ve finále člověk vlastně neví, jestli si na lodi takhle pohrávali s každým nebo šlo jen o ojedinělou projekci pro osamělou nešťastnou vražedkyni a co to ve výsledku teda jako celek mělo bejt. Záchrana zparchantělýho lidstva nebo nějaká forma výživy pro příchozí...? No jo, prostě tradiční DoDo (domysli doma). (28.09.2023)

Přepálený začátek a stále více ospalý konec. Dnešní filmy gradují úplně jinak než kdysi. Dříve film šponoval napětí a závěrečné minuty představovaly pomalu infarktové napětí, oproti tomu v Nikdo tě nezachrání vlastně posledních 20 minut sledujeme kterak se příběh poklidně uzavírá a divák musí dostat všechny nezajímavé odpovědi na otázky, které mu byly po celou dobu vyloženě u zadku. Disney se snažil natočit horor, ale dopadlo to neslavně. 40% (29.09.2023)

Nečeká se dlouho na znamení a na tichém místě nebeská stvoření vyrážejí do akce. Sociální vyděděnec, říhající deathmetalový vokalista, agresivní skrček gremlinského typu, obří pavoučí jogínka či telepat kladoucí parazity. A pak se z trojky ve stylu home invasion stane čtverka, při které máte hádat, jestli je to všechno o mileniálech pod tlakem doby, zvídavé mimozemské rase studující neobvyklé chování jiných druhů, a nebo o něčem úplně jiném. A já to řeknu stejným počtem slov, kolik se objevilo ve filmu - je mi to absolutně putna. Vizuál není zlý, ale mít to plakát někde v zadní uličce za barem, Fox Mulder k tomu namíří proud moči.. (13.10.2023)

Němá ufogroteska je bezesporu poměrně novátorský žánr, který má určitě potenciál do budoucna ušetřit Holému údu spoustu mrtvých prezidentů za už teď brutálně přeplácené, vesměs přitroublé, recyklující a nic kloudného neprodukující scénáristy. Ač nezvyklý formát, musím připustit, že tohle blízké setkání slizké pičinky na pěst, co se chová jako by právě zdrhla z Ústavu pro léčbu behaviorálního kokotismu v Retardovicích nad Nesvéprávnou, a bandy archetypálních mantákovitých Ítýů, co sice mají technologie k překonání tisíců světelných let, ovšem ani ve smečce nedokážou upytlačit jednu mentálně nestabilní tupku, je přeqapivě poměrně svižné a příliš nenudí.  Nicméně vatěné vytváření redundantních situací, aby to mohlo mít alespoň devadesát minut, furt dokola demonstrujících, že ufouši jsou prostě banda nemehl, a taxe ta „jaderná vědkyně“ vždycky z té vivisekce v létajícím talíři nějak idiotsky vyvleče, to mě po dvaceti minutách začalo pěkně srát, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „nekorespondovalo to s expektační profunditou erudovaného filmového teoretika mého kalibru“, jakož i ten obvyklý bezradný myslomrd na závěr a konstantní iritace peklotyčně nesympatickou a prudce nehereckou kravkou. Takže 2,5000000000314. Ale o chlup z extraterestriální prdele, málem to bylo 2,4999999999796! (25.09.2023)

Sice nemám podobné věty rád, ale zde ji prostě použít musím – jako kraťas by to bylo dobrý, v celovečerním podání ale kulhá Nikdo tě nezachrání na obě nohy a v podstatě vůbec nefunguje. Uznávám, že režisér Brian Duffield dokáže v některých pasážích hezky šponovat napětí a pracovat s hororovou atmosférou, kamera doručila řemeslně poctivý vizuál a Kaitlyn Dever svou one woman show uhrála se ctí. Ambiciózní sci-fi horor však paradoxně doplácí na snahu být originální a zároveň toho říct až příliš. Pokus udělat ze snímku němý film takřka beze slov funguje opravdu jen prvních 20 minut, pak se ovšem mění v prázdné stylistické cvičení a režijní honipéřinu, co se točí v kruhu a nikam se výrazně neposouvá.  Je až srandovní, jak moc násilně a krkolomně se tvůrci snaží, aby hrdinka nešpitla ani hlásku. A to i v situacích, v nichž to není vůbec uvěřitelné. Emzáci pak nejsou vůbec strašidelní a nedokážu říct, zda se chovali víc nelogicky oni, nebo hlavní postava. Snahy o psychologii a rozebírání traumatu ústřední hrdinky pak kvůli scenáristické impotenci prakticky nefungují a ke konci už jsou, stejně jako věčné nahánění mimozemšťany, spíše úmorné. Nikdo tě nezachrání je zkrátka filmem, co zněl i s „němým“ nápadem asi dobře na papíře, to by se ho ale musel chopit někdo schopnější než Duffield. (02.10.2023)