Noir

Zasa raz kvalitný anime seriál s prrecízne budovanou atmosférou a charismatickými hlavnými hrdinkami. Vadil mi však až príliš pomalý rozjazd, nevysvetlenie niektorých dôležitých informácii(možno tam vysvetlené sú ale ja som to pri prvom vzhliadnutí nezaregistroval) a nudné akčné scény. Pôvodne som chcel dať iba 7/10. Môj názor však zmenil brilantný soutrack a strach, že ma Marius pošle k rybičkám. 8/10. (15.06.2006)

Hudba. U ní Noir začíná i končí. Vytváří bohatou paletu témat spjatých s jednotlivými postavami nebo určitým typem scén a právě tahle šikovně vkomponovaná témata táhnou atmosféru. Pokud u akčních vložek neumírám nudou, je to jen kvůli motivu Salva nos; pokud přistoupím na poetiku vzpomínkových sekvencí, je to zase především kvůli hudebnímu doprovodu... Ostatní složky seriálu kvalitativně převyšuje až příliš a to nedělá dobrotu. Ona kombinace zvuku a obrazu nevytváří zdaleka tak intenzivní spojení jako v .hack//SIGN; občas předvede kouzelné panorama, ale opravdu jen občas, větší pozornost je věnována všednímu (šedému) ději a soubojům. Ty jdou mimo veškeré mantinely logiky a Mašimo v nich dokazuje totéž, co později v .hack projektech – prostě je neumí. Nemám nic proti akčňárnám, v nichž má jedna strana svými schopnostmi navrch a deklasuje desetinásobnou přesilu nepřátel, ale nesmí to být podáváno tak, že nejsou „špičkoví zabijáci“ schopni ani základního krytí a v přímé konfrontaci klidně několik vteřin jen dělají trapné grimasy, aniž by stiskli kohoutek, protože jinak by museli naše hrdiny zabít už ve druhém díle. Souboje nablízko jsou ještě jakž takž, přestřelky jsou ovšem k smíchu (nebo k pláči - dle chuti) a do podprůměru je pozvedává zase a pouze hudba. O příběhových kvalitách se ani nerozepisuji, Noir je blábol, spatlanina všemožných klišé, jakou umí snad jen Japonci (i když meta Metal Gear Solid je stále daleko). Nejvíc mě iritovala ústřední dvojice zabijáků, která mi svou psychologií v lecčems připomněla NGE. Sice bez zaváhání masakrují desítky lidí, ale když je to potřeba, promění se v klepající se ufňukaná cosi, neschopná pronést souvislou větu a mající spoustu citových potíží se sebou samými. Pomalu v každé epizodě na sebe navzájem (s častou výpomocí Chloé) zcela nesmyslně míří a pak propukají v další výbuch papundeklových emocí. Vcelku se mi líbily některé epizody uprostřed, už se v nich po impotentní úvodní třetině začalo něco dít, ale ještě nesklouzly do úplného dějového hnoje (závěrečná třetina). A jen vzpomínka na ně a výbornou hudbu mě odrazuje od nižšího hodnocení. / / / / / Největším kladem je tak postava Chloé – půvabná jako její jméno, vyrovnaně působící, nádherně oblékaná, s překrásnými vlasy a ultimátním hlasem. Je smutné, když já považuji za nejlepší scénu seriálu společnou koupel Kiriky a Chloé. 0:-) [slitovné **] (18.05.2008)

Nuda, nuda, nuda. Zajímavý námět ze kterého by se dalo mnoho vytěžit. Bohužel to nevyšlo a máme tu vysoce nudný příběh, nudné charaktery, které jsem si nedokázal za celou tu dobu oblíbit ani nenávidět, jen mě prostě nudili. Díky zápletce by tu mohl být velký potenciál v akčních scénách, kterých je sice dost, ale... jsou... nudné. Hudba? Ta ujde, ale podle toho jak je všude hypována jsem čekal trochu víc. Celé je to sice takové melancholické a tváří se to smrtelně vážně, ale atmosféru to prostě nemá. Prvních pár "seznamovacích" dílů je o ničem, ale vydržel jsem protože jsem doufal, že se to rozjede.... ale ono pořád nic... kolem půlky to chvíli začalo vypadat nadějně, ale... omyl... opět nuda... Posledních pár dílů bylo o něco méně nudných, ale to bylo asi proto, že jsem se netrpělivě těšil až to skončí. Sakra lidi?! Viděli jsme vůbec stejnej Noir?! To není možný... :( Dvě hvězdy za nápad, víceméně smutnou atmosféru a občas solidní akci podpořenou slušnou hudbou. (01.10.2006)

Riziko spoilerů Nešťastně přeceňované. Tohle oblíbené anime si užívá akci, výtečně tvoří atmosféru, ale ztrácí body v plýtvání časem. Šestadvacet dílů je pro natolik prostý příběh nesnesitelná várka a s polovičním počtem by byl zážitek v důsledku stejně hodnotný, ale plnější. Nejvíc mě mrzí to, jak naprázdno vychází parádní navnazení z úvodu. Ony epizodické mise hlavních hrdinek, které spočívají pouze v zadání úkolu, zjištění informací o cíli a následné akční symfonii, pro mě byly oblažujícím zážitkem a jen jsem trnul, co mi přinesou následná odhalení minulosti. Jenže i taková slast se omrzí a s přibývajícími repetetivními zápletkami přišlo neodvratné zklamání. Mezi dvěma skvostnými dvojdíly Intoccabile a Heartless Assassin je totiž nesnesitelná vata, která by klidně mohla být vystřižena a příběh by se vůbec nenarušil. Ještěže závěrečné epizody v panství chytnou neskutečný drive, jinak by se úvodní pocity dokonalého seriálu začaly měnit do přesně opačného výsledku. Díky velmi dobře poskládanému soundtracku tak na Noir zapomenout ani nejde. Přesto je výhrad až příliš mnoho na to, abych se k seriálu někdy vrátil. A co se týče úplného konce, tomu se zatleskat musí. Závěry, které se dají přebrat šťastnou či nešťastnou cestou, miluju. U Noir ho vzhledem k předchozímu vývoji postav a celkovému vyznění závěrečných minut považuji za šťastný. (29.09.2007)

Co na tom, že jsou některé přestřelky přehnané? Japonci (opět) dokazují, že jsou mistři animovaného umění. Originální příběh, strhující hudba i závěrečné díly. Nejvíc oceňuji do hloubky propracované postavy. O Noiru nikdo nemůže říct, že by byl povrchní. A ještě jeden bonus: Nikde prakticky žádná krev. Smrti jsou originální a některé dost drsné, přesto se nedá říct, že by byl film brutální. A úchvatná je i tajemná a nebezpečná Chloe. (12.10.2008)