Kemono no ken

O maličko slabší než předchozí Gošův počin. I tak mi ale tímto filmem dokázal, že opravdu umí a osobně jsem si ho zařadil vedle Kurosawy (myšleno v daném žánru). Začínám také rozpoznávat Gošovy typické motivy: Nedůvěru ke společenskému systému, demaskování ušlechtilých ideálů a odcházejícího samuraje. Tím vším představuje jistou obdobu amerického anti-westernu. Ovšem ve vynalézavější podobě. (Nemůžu nezmínit opět excelentní Cušimův hudební doprovod) (20.03.2008)

Gošo? Proč mi nikdo neřekl, že existují tak skvělé filmy tebou natočené? Pochybuji, že by mé hodnocení bylo zkreslené tím, že je toto první film, který jsem od Goši viděl (což si sem de facto píši pro své vlastní účely). Jedním slovem - strhující, více slovy - skvělé, podmanivé, s opravdu dokonalou kamerou, dobře napsaným scénářem s úderně zvolenými dialogy, velmi příjemnou choreografií, velmi uvěřitelnými charaktery, které naštěstí nikdo nelobotomizoval a tak jsou příjemně nejednoznačně šedé (aneb žádný klaďas na scéně, ale zároveň tak, abych každému nepřál co nejbolestivější konec, ideální kombinace). Ještě k té kameře, ta černá a bílá, ten kontrast, kompozice (nebo cože to vlastně je)... Prostě skvostné, stejně jako celý film (30.03.2013)

Podobně jako Leone jednou provždy změnil tvář westernu, tak Goša tímto jednou provždy změnil tvář chanbara samurajáren. A ne nepodobně způsobu jakým toho docílil ve stejné době právě i Leone. Sice Goša odklon od klasického pojetí ctnostných bushido ctících asketických samurajů nakousl již ve své prvotině, ale až zde svůj podvratný přístup k žánru dovádí k naprosté cynické dokonalosti. Účel světí prostředky a to tu platí v každém okamžiku jak pro klan(y), tak především pro veškeré postavy, které svede dohromady zlatonosná řeka. Ve výsledku je jedno, zda to budete brát jako nastavování zrcadel společnosti (a o to Gošovi nesporně šlo) či čistou žánrovku bez přesahu. Dokonalé je to v obou polohách. Navíc je to celé vyšperkované vypiplanou režií a neskutečným citem pro kontrastní černobílou kompozici plnou nádherných exteriérových výjevů, hrátek s úhly kamery i vypiplaných soubojů, ve kterých se střídají dlouhé pasáže na jeden záběr s rychlými prostřihy z pohledu hlavního hrdiny. Prostě (nejen) žánrový klenot. (23.03.2013)

Ronin (Mikijirô Hira) prchající před svými pronásledovateli do hor, samuraj (Go Kato) rýžující ve stejných horách zlato pro svůj klan, jeho manželka (Shima Iwashita), tři prachsprostí lupiči a hory, zakázané, protože všechno zlato co v nich leží, patří šogunovi. Skvělá kombinace pro film, při jehož sledování se nenudíte ani chvíli. (17.04.2014)

Po všech stránkách naprosto dokonalý film. Sympatický hlavní hrdina si prochází pořádnou dávkou desiluze skomírajícího šógunátu a Hideo Gosha toto vystřízlivění mistrně zprostředkovává divákům. Populární přesah na tehdy z poválečné krize se probouzející Japonsko zde samozřejmě také nechybí. Ostatně tato paralela byla hlavním motorem jidaigeki 50. a 60. let. To co dělá ale film dokonalým je způsob jakým je hlavní hrdina konfrontován s krutou realitou a nástrahami jeho neplánovaného výletu do divočiny. Tam kde jiné snímky podobné rýpání do autorit budují na neobratném moralizovaní či ohánění se ctností Sword of the Beast hlavním postavám hází pod nohy jedno morální dilema za druhým v krásně syrové podobě bez zbytečných okolků. Díky tomu Sword of the Beast mistrovsky přirozeným způsobem vtáhne diváka do děje. Perfektně zahrané a precizně natočené bez nuceného "artu" okolo. Nádherné horské prostředí se ostatně o luxusní vzhled postará samo. Aby toho nebylo málo, tak Sword of the Beast musí dozajista být jedním z top samurajských filmů i co se týče kvality akčních scén. (21.10.2014)