Sunset Strip

Jednoznačně jeden z nejkrásnějších filmů o syrové době sedmdesátých let. Úžasná plejáda skvělých herců v uvolněném snímku, který i po skoro třiceti letech vrací diváka do doby, kdy láska i atmosféra i muzika byly free a kdo stejně jako já někdy ochutnal LSD tak ví o čem mluvím. Mě byly tehdy čtyři roky ale hudba mne dohnala i po letech a tenhle film mi připomněl, jak důležité je žít naplno a radovat se z maličkostí. Skvělé herecké výkony všech zúčastněných ve filmu, kde není vedlejších rolí. Geniální kytary a krásné prostředí LA. Co víc chcete abyste si u filmu zavzpomínali a odpočinuli. DOPORUČUJI všem kdo alespoň trochu poslouchají opravdovou muziku. (19.05.2010)

Příjemný film, který sice nepřináší do pohledu na showbusiness a pravidla jeho fungování nic nového, ale je sympatický v tom, že všechny vztahové linie končí pozitivně, i když divák tuší, že v některých případech nebudou mít dlouhého trvání. Kladem je i obsazení, takové Anně Friel by člověk věřil milostné vyznání, i když ví, že se pár minut předtím vyspala s půlkou svých zákazníků.:-) Celkový dojem: 65 %. (07.04.2011)

......"Hollywood v 72., Sunset blvd. Lidi, tenhle asfalt byl narvanej každou noc. A nebyly to šlapky, byli jsme to my - lidičky, co chtějí udělat díru do světa".... Modní návrhářka se zálibou v sexu, kytarista povolaný samotným Jimmy Hendrixem s andělskými křídly, barvoslepý fotograf, zneuznalý skladatel, přitroublá rocková hvězda (Jared Leto s dlouhými vlasy a v upnutých hadrech - dost dobrý) - ti všichni se snaží proměnit své sny a touhy ve skutečnost bez ztráty smyslu pro romantiku a bohémský život. Hodně pohodový film s fajn hudbou, hadříky tehdejších věků a výborným hereckým obsazením. (13.04.2005)

Sunset Strip zůstal někde na půli cesty. Na půli cesty mezi tím být pohodovým filmem o duchu rock'n'rollu v uvadajícím étosu 60. let a tím, být hořce melancholickou polknutou slzou za zklamanými nadějemi Léta lásky. Mapování 24 hodin života několika až příliš typizovaných figurek (sebestředná rocková hvězda, citlivý fotograf, zneuznaný skladatel atd.) působí trochu přepjatě svou zjevnou snahou podat výpověď, která selhává ve dvou momentech. Tím prvním je, že je dost nejasné, co by se vlastně mělo vypovídat. A tím druhým, že celých 90 minut uběhne, a člověk si říká, že vlastně nemá smysl snažit se o té době vypovídat vůbec něco. A teď přichází, alespoň pro mne, zásadní kámen úrazu. On totiž přinejmenším jeden skvělý film o této době, o selhání 60. let, o snaze vyhnout se vystřízlivění a nechat se dál nést na vlně, která už se ale zlomila a jen se pomalu valí zpět, existuje: Fear and Loathing in Las Vegas. V něm z oparu psychedelického rauše vyvstávají ostře rozpory a marnost, která tepala v srdcích ztracených dětí Summer of Love v Haight-Ashbury. Sunset Stripu jako by nedokázal nabrat dost dechu, aby v něm něco z toho dokázalo zaznít. Šlehačka na tomhle želé je sice možná zdarma (pro někoho jí bude Anna Friel, pro jiného Jared Leto), ale i tak bude asi lepší nechat ho netknuté stát na umakartovém stole bistra. (30.01.2011)

spíš takovej výstřižek než příběh. o to víc ale působí přirozeně, žádný "tak teďka vám ukážu, jak to tehdy v těch dirty seventies vlastně bylo", atmosféra je hodně samozřejmá. absence silnějšího příběhu je ale přímo spojená s absencí nějakýho exkluzivně zapamatovatelnýho prvku. ačkoli aspirovat by na něj moh pěknej výkon anny friel! (12.10.2011)