연애소설
Lover's Concerto
Režie:
Han LeeObsahy(1)
Ji-hwan se před léty setkal s dívkou Gyung-hee a její kamarádkou Soo-in, která ho okouzlila natolik, že ji téměř ihned vyznal lásku. Přestože je odmítnut, chce být alespoň kamarád obou dívek. Všichni tři pak prožívají krásné přátelství až do okamžiku, kdy začne přerůstat v hlubší cit, díky kterému vstupuje do příběhu zmatení. Ačkoli obě dívky tíhnou k Ji-hwan, jedna z nich se ho snaží vzdát, ale vše se poněkud zvrtne a koncert srdcí umlkne. Po pěti letech Ji-hwan začne dostávat poštou fotografie a ty ho upomenou na obě dívky, na věci které spolu prožili a vydává se hledat to, co se zdálo ztracené. (Mantis)
(více)Recenze (104)
První romantický korejský film, co mi nesedl, a nějakou dobu si od nich raději dám pauzu. Přitom první polovina byla na jeden nádech. Ye-jin Son je pastva pro oči, příběh je s lehkostí krásně podávaný a celá první půle pro mě byla jedna radost. Jen se ve mě při druhé části neprobudily ty pocity, které asi měly, což u romantických filmů je dost zásadní věc a je mi smutno, že to nezapůsobilo. Občas se hold musí na film dobře vyspat. ()
Čekám zuřivou bitku srdcí a bůhví čeho ještě a - ejhle, ono to kálí na hlavu divákovu. Korejská kinematografie má u mě status pozitivní, jenže tam, kde nic není, ani Smrt nebere. Byl to suchej strom uprostřed pole, bez vody a energie. To diktátorský kázání: breč! bilo do očí fest, ale když máte pro určitý životní uzle slabost, máte nutkání jet do cíle. Já dojel, ale překážek tam bylo víc, než moje gumy dokázaly zvládnout. To jsem si zas dal... ()
Opravdu nádherná romance, a o to víc mě těší, že jsem byl v tom správném naladění a náladě, abych si ji dokázal užít a zasáhla mě vší silou... (a možná to bude i tím, že jako stále ne dospělý mám radši ty fáze poznávání se a sbližování.. :) Co mě jen mírně mátlo, je poměrně neohraničené prolínání časových rovin, takže jsem občas nevěděl "který rok je" :) ()
Vysoké hodnotenia ma navnadili. Možno až príliš. Pre kórejský film mám slabosť, ale zákonite nie všetko človeku sadne. Trojica kamarátov prvú polovicu filmu neustále niekde sedí, rozprávajú sa, cestujú a po hodine sa jedna postava pýta hlavného hrdinu "Čo ste vy celý ten čas vlastne robili ?", ten sa zamyslí a hovorí " Fakt, čo sme vlastne robili?". Zmätený divák si možno v duchu povie, načo to vlastne pozerám... V podobnom prázdnom duchu film ešte pokračuje pol hodinu a tesne pred koncom príde niečo, čo vnímavejší divák tušil už dávno. Mali by sa mi liať slzy po tvári, ale ostal som chladný. Celé mi to prišlo nejaké prázdne a vzhľadom na jednoduchú dejovú líniu, aj poriadne natiahnuté. Nie je to zlé, ale pre mňa iba na jedno pozretie. 60%. ()
Netušil jsem, že mě to tak dojme, před viděním jsem byl spíše skeptický a neočekával jsem mnoho, ale čim více filmu ubýhaly minuty, tim více mi to přidávalo k náladě, tolik pocitů mi film přinesl. Jsem teď zralej maximálně na kapesníky. A konec, nic příjemnějšího i nepříjemného jsem čekat nemohl. 90% ()
Reklama