Obsahy(1)
Bernadette (Micheline Lanctôt) opouští svého manžela a stěhuje se se svým synkem do polorozpadlého domu na venkově. Protože je zastánkyní volné lásky, ocitá se téměř okamžitě uprostřed velké komunity místních mužů, kteří si všichni řeknou o to své a také to dostávají. Láskyplnému soužití všech přispěje i nečekaný příchod druhého dítěte, postiženého Napoléona, kterého Bernadette svou láskou dovede vyléčit. Po tomto „zázraku“ se na místo začínají sjíždět prosebníci a nové „svaté“ postupně berou klid i radost ze života. Když se k tomu přidá touha po penězích u dvojice těch nejdivočejších mužů užívajících si Bernadettinu přízeň, začnou se nad komunitou rychle stahovat mračna. (garmon)
(více)Recenze (5)
Zlatá Palma - výběr ()
Oproti následujícím Carlovým filmům, které jsem měl možnost vidět, tu není vůbec žádná nahota - kamera vždy decentně ukončí záběr. Jinak to byl podobný mischung žánrů - od rodinné komedie přes komedii volných mravů ukotvenou v době hippies, přes studii různorodosti lidských motivací a reakcí až po psychologické drama (a co říct tu má Carle i něco k vegetariánství, bigotnosti a k individualistickému protestu proti systému). Okolí farmy mi trochu evokovalo Tannerova Jonáše a také mu odpovídalo klubko postav - nicméně Tanner je mnohem důslednější a emocionálně zacílenější. Carle se spíš baví. Průsečíkem všeho toho je zde opět Žena - zařizující, dávající, soucítící, zachraňující, revoltující; zde herečka, která ve své úsměvné poloze kombinuje oční stíny Květy Fialové v plné síle, ďiblíkoidní nosík Kláry Jernekové a bodrost Ženy za pultem. Mix je to prapodivný, ale nenudil jsem se! Když k tomu připočtu krásnou kanadskou krajinu, ovoco-zeleninové výtvarno a barvy jak z Godardova Week-Endu, hází mi to zajímavý kousek i přes to chytání mnoha zajíců. ()
Žena, která umí přeměnit znásilnění v lásku, musí v sobě něco mít; nejspíš "pravou náturu". Nerad, ale nutí mě to porovnat "Bernadettu" s "Vesničko-středisko" čili "Maso-knedlo-zelo". Toto je jedna z mála komedií, u kterých jsem se skutečně pobavil, byť po famózním začátku film postupně - spolu s růstem brutality uvnitř i vně komuny - ztrácí na překvapení i tempu. ()
ocenenia : MFF Cannes 1972 - Nominácia na 1. cenu ()
Montréalská žena nespokojená s životem s manželem právníkem, životem v bohatství, ale prázdným, se odstěhuje s malým synkem na venkov a žije tam na na farmě. Sblíži se tam s farmářem bojujícím proti bankám a vládě...(Protestní film své doby, zestárl)..(50%) ()