Rififi in Beirut
La trappola scatta a Beirut
Agent 505: Death Trap Beirut
Formula C-12 Beirut
Režie:
Manfred R. KöhlerScénář:
Manfred R. KöhlerKamera:
Rolf KästelHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Frederick Stafford, Chris Howland, Geneviève Cluny, Harald Leipnitz, Renate Ewert, Wilhelm Maria Birgel, Gisella Arden, Pierre Richard, Carla CalòObsahy(1)
Před hotelem v Bejrútu jsou za bílého dne zavražděny dvě ženy, vzápětí je zastřelen i jejich vrah. Místní policie je bezradná a na její pozvání přijíždí z Interpolu agent 505 Richard Blake. Ten je hned po příjezdu vystaven vražednému útoku, zachrání jej ale půvabná novinářka Denise, která se pak stává jeho věrnou průvodkyní. Přibývají mrtvoly a stopy vedou do podsvětí k záhadnému muži zvanému Šejk.
Film Agent 505 – Todesfalle Beirut natočil německý režisér Manfred R. Köhler, který se ve své kariéře věnoval převážně dabingu, ale v šedesátých letech natočil podle vlastních scénářů několik dobrodružných a eurospy filmů. Vznik filmu zaštítil významný německý producent Wolf C. Hartwig s bohatými zkušenostmi v dobrodružném žánru, na produkci se podílela také Itálie a Francie. I když je dnes film vnímán jako jeden z mnoha příspěvků západoevropské bondománie šedesátých let, na rozdíl od jiných byl později často uváděn v televizi a v roce 2013 v Německu vydán i na DVD.
(argenson)
Recenze (3)
Takový dobový západoněmecko-italsko-francouzský pastiš agenta 007, poněkud provincionalněji působící než originál. Místní James Bond zde má stálého průvodce, takto zdroj (proslulého německého) humoru, snad je to ohlas postavy Sama Hawkinse, doplňku jiného superhrdiny. Hezké exteriéry z Libanonu, tehdy ještě civilizovaného a nezdevastovaného sektářskou válkou. ()
Nijak originální německo-italská kvazibondovka. Ale má to svižný děj, charismatického agenta, fajn technické vychytávky, nádherné exteriéry a hudbu Ennia Morricona. Což jsou atributy, které zoufale chybí Köhlerovu dalšímu filmu Das geheimnis der gelben Mönche. ()
Velmi povedený eurospy. Jeden z těch příkladů, kdy se díky dostatku peněz a talentu ze sbírky klišé stal zábavný film. Příběh sice není zrovna převratný, ale aspoň až do konce neznáme padoucha, tajemného Šejka. Ale máme tu obratně využitý rozpočet, takže se sice nevyhneme scénám v hotelových pokojích a nočních klubech (aspoň že tato místa vypadají zabydleně), ale velká část filmu se odehrává v ulicích Bejrútu (kdo nepozná hotel Phoenician není fanda eurospy), na plážích či v kopcích kolem historických památek. Máme tu spoustu sixties stylu (od restaurace s vyhlídkou pod hladinu bazénu až po obojživelný Amphicar), překvapivě hodně špionských udělátek (která jsou, překvapivě, k něčemu), dostatek humoru, poměrně hodně akčních scén (s nepříliš dobrou choreografií, ale spoustou dobrých nápadů a ve své době musely být hodně povedené) a obecně dobrou náladu. Stafford je navíc pro role tajných agentů velmi dobrá volba a všemu nasazuje korunu povedený soundtrack. A padouch má ve svém doupěti raketu. Od eurospy filmu už toho víc nečekám. ()
Reklama