Mourir à tue-tête
Režie:
Anne Claire PoirierScénář:
Anne Claire PoirierHudba:
Maurice BlackburnHrají:
Micheline Lanctôt, Louise Portal, Germain Houde, Michèle Mercure, Monique Miller, Paul Savoie, Muriel Dutil, Luce GuilbeaultRecenze (3)
Velice velice zajímavý snímek, věnovaný tématu znásilnění. V podstatě je to film ve filmu nebo spíše film, který je součástí fiktivního dokumentu. Režisérka natáčí film o znásilněné zdravotní sestře Suzanne, přičemž vidíme jak obsah vlastního natočeného snímku, tak rozhovory režisérky se střihačkou ohledně vlastního obsahu, tak i prostřihy, odkazující na spjatost s tématy všude po světě. Ústředním motivem je již zmiňované znásilnění, resp. zejména pohled na následky znásilnění a vyrovnávání se s tímto traumatem. Hned v úvodu dostaneme naservírovanou mimořádně brutální scénu vlastního znásilnění, která je pro vyšší sugestivitu viděna z větší části očima oběti. Jedná se o velice explicitní scénu, která si v ničem nezadá s mnoha exploitation filmy, můžu říct že v mnohém jich spoustu solidně převálcuje. Jednak kvůli zmiňovanému zachycení kamerou, a rovněž kvůli mimořádně přesvědčivě zahrané roli násilníka v podání Germaina Houdeho - takhle fyzicky i vnitřně odpornej chlápek se jen tak nevidí. Film pozvolna pokračuje přes návrat Suzanne domů, vyšetřování u lékaře, výslech na policii a následná existence po události. Mimořádně na mne zapůsobila scéna rozčesávání zasukovaných slepených vlasů. Zbytek snímku rozebírá mnohačetné aspekty vyrovnávání se s znásilněním v obecnějších rovinách a analyzuje je. Na první pohled by se mohlo zdát, že je celý film koncipován v silně feministické rovině, kam bývá film někdy i řazen, ale dle mého názoru tvůrci tento prvek pouze zahrnují jako jeden z mnoha složitých aspektů celé věci a vše pojímají mnohem komplexněji. Násilník není pojat jako machosexuální hovád, nýbrž jako narušený člověk, který do svého ataku vztahuje svoji niternou mstu vůči společnosti, která se k němu vždy obracela zády. Zobecňování poukazování žen na jejich slabost je zobecněním skupinové výpovědi žen - obětí znásilnění, které se ve snímku objeví, nejedná se o výpověď filmu jako celku. Ten je především hluboce humanistickým pohledem na individualitu člověka, křehkost jeho nitra a smutnou nevratnost původní životní vitality při konfrontaci s náročnou a krizovou životní situací. Při závěrečné scéně s mnohačetnými hlasy ve mne takřka mrazilo. 9/10 ()
ocenenia : MFF Cannes 1979 - uvedené v sekcii "Un certain regard" ()
Drsné a drastické znásilnění narušeným jedincem a vyrovnávání se ženy s psychickými následky.(max.70%) ()