Kupec benátský (TV film)
-
Merchant of Venice, The
Velká Británie, 1980
Režie:
Jack GoldHudba:
Carl DavisKomentáře uživatelů k filmu (2)
-
zdepapepa
Ne tolik koherentní a líbivá adaptace, avšak mě zaujala téměř stejně jako provařená verze s Al Pacinem ne-li víc. Pochopitelně na některé monology bylo třeba zapomenout, což mě občas zamrzelo, ovšem epicky ztvárněný Mistr Launcelot Gobbo to vše vynahradil, téměř se svou hravou řečí a svými malapropismy vyhoupl k mému nejoblíbenějšímu Bláznovi z Krále Leara.(29.7.2011)
-
bogu
Kupec benátský není jednoduchá hra – Shakespearův Shylock je natolik výrazná postava, že bez problémů ovládne každou scénu, ve které se objeví (a to má jenom pět výstupů), zatímco všechny ostatní scény působí podivně prázdně a rozvlekle, obzvlášť neuvěřitelně natahovaný pátý akt. Pro každého režiséra je obrovská výzva zpracovat všechny ty romantické scény tak, aby se alespoň lehce přibližovaly energetické hladině těch Shylockových. Nejjednodušší strategií je samozřejmě škrtání. To si ale Jack Gold, vázaný krédem BBC (buďme co možná nejvěrnější textu a co nejméně provokativní v intrepretaci), zřejmě nemohl dovolit a tak, vzhledem k tomu, že jinou strategii nenašel, je jeho adaptace téhle hry, alespoň pro mě, přímo nesnesitelně utahaná a bez špetky dramatické jiskry. Spoluviníci jsou ale i mnozí herci, kteří věčně postávají v přiměřeně vážných, případně opatrně uvolněných pózách a odříkávají všechny ty dlouhé, dlouhé, dlouhé verše, jako by jednoduše něměli nic lepšího na práci. Křesťané – Antonio, Bassanio, Gratiano, Lorenzo, atd. – všichni ti více než latentní antisemité v krásných pozlacených kostýmech, jsou nezajímaví, slabí a nepříjemně zaměnitelní. Portia je neuvěřitelně nesympatická, sama sebou zaujatá, stárnoucí dáma se zarudlýma, šedýma očima, a Jessica, potenciálně provokativní a složitá postava, tu není nic víc, než zlomyslná, lascivní baculka (to se u Shylocka vážně měla tak dobře?). Warren Mitchell je jako Shylock takový poťouchlý, excentrický stařík s podivným smyslem pro humor a nejspíš je blíž původní renesanční interpretaci téhle postavy než všichni ostatní filmoví Shylockové – bod pro Golda a Mitchella za odvahu nepřebíjet tragikou tohohle muže jeho vnitřní ošklivost. Nebýt zoufalé bezživotnosti téměř všech zůčastněných, mohla by tahle adaptace být se všemi těmi nekorektními poznámkami a urážkami, kterým se Gold nijak nevyhýbá, zajímavou a notně nepříjemnou sondou do lidské nesnášenlivosti, xenofobie a násilnictví. Takhle je to jen mdlá televizní přehlídka unavených herců brodících se hustou kaší Shakespearova textu bez špetky lehkosti nebo dravosti. Předvést něco takového renesančním divákům v The Globe, mohli by si Muži lorda komořího nejspíš hledat nové zaměstnání. // LEPŠÍ VERZE: Nejspíš prakticky jakákoliv. Vynikající je ta Radfordova (Pacino), byť i ta má problémy se scénami v Belmontu, Nunnova jde možná do extrémů s obhajobou Shylocka, ovšem díky přesazení do třicátých let dvacátého století docílila mnoha silných interpretací; starší televizní verze s Olivierem je o něco pomalejší a stojatější, ale pořád ještě představuje lepší alternativu.(17.7.2009)
